Popis
Marek Eben, Jiří Bělohlávek a Česká filharmonie předvedou, co se obvykle nevidí a neslyší. Zažijete opravdovou zkoušku orchestru v novém, zábavně poučném cyklu pro všechny, kteří chtějí o klasické hudbě a jejích skladatelích vědět víc.1. Rozšťourávání MahleraModerátor Marek Eben a šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek společně analyzují zkoušku na druhou větu VII. symfonie Gustava Mahlera, která měla v roce 1908 světovou premiéru v Praze u příležitosti diamantového jubilea (60 let) vlády císaře Františka Josefa I. Eben svými dotazy proniká do tajemství hudební kuchyně dirigenta i hráčů jednotlivých nástrojových skupin. Odpovědi na ně mohou zajímat nejen diváky ale i návštěvníky koncertů, neboť se s nimi běžně nesetkávají. Tak se dozvíme o výšce ladění komorního „a" (u České filharmonie 442 Hz) z úst prvního hobojisty Ivan Sequardta, o choulostivosti sólové hry lesního rohu od Jana Vobořila, houslové techniky col legno (hra obráceným smyčcem) i o využití kravských zvonců za scénou, které mají evokovat alpskou krajinu. Duet hobojů zas v představách šéfdirigenta dotváří obraz dvou skromných jeptišek, které nechtějí tento hudební zázrak rušit svou přítomností. Gustav Mahler komponoval svou sedmou symfonii v letech 1904–1905, mnohokrát svou partituru přepracovával a revidoval. Není divu, vždyť ještě před premiérou se výrazně proměnil jeho osobní i profesní život – odchod z čela Vídeňské dvorní opery a úmrtí milované dcery. Někdy bývá toto dílo nazýváno Píseň noci (Lied der Nacht) a rozbor jednotlivých částí divákovi napoví, jakým směrem má soustředit svou pozornost.2. Dirigent - diktátor nebo sluha?„Edukativní koncert pro malé a velké posluchače" – tak nazvala Česká filharmonie program, ve kterém společně s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem, houslistou Josefem Špačkem a zvídavým, pohotovým a vtipným Markem Ebenem přibližuje taje a krásy klasické hudby a předvádí to, co se obvykle na koncertě nevidí a neslyší. Cesta od partitury ke koncertnímu provedení může být velmi přímočará a jednoduchá. Ale také nemusí. Dirigent i orchestr mají prostě velké možnosti. Co se opravdu děje při zkoušce orchestru? Co dirigent může a co nemůže? A jak lze přivést orchestr k tomu, aby hrál, co dirigentovi na očích uvidí? Je partitura dogma anebo má orchestr s dirigentem nějakou svobodu? Tato a další témata, doplněna skvěle interpretovanou hudbou, to vše je náplní netradiční zkoušky orchestru České filharmonie.3. Moderní klasika - "in" nebo "out"?S nadhledem a humorem nechává M. Eben spolu s J. Bělohlávkem a Českou filharmonií nahlédnout pod pokličku zkoušky orchestru, do tajů klasické hudby. Tentokrát se vydávají do světa moderní vážné hudby a velmi atraktivně a vtipně přibližují hudební postupy v dílech třech velikánů hudby 20. století – skladatelů S. Prokofjeva, L. Janáčka a P. Ebena.4. Vymazlený Strauss a hustý JanáčekCo je to vlastně opera? A čím je tak fascinující? Jaké přináší příběhy ve svých dílech? Jak se liší práce operního dirigenta od symfonického? A měl by symfonický orchestr vůbec operu uvádět? To všechno jsou témata, která zazní v dalším pokračování Zkoušky orchestru, která vyústí ve srovnání hudební řeči dvou skladatelských velikánů – Leoše Janáčka a Richarda Strausse.5. Ve spárech dvou dirigentůMarek Eben, Jiří Bělohlávek, Jiří Rožeň a Česká filharmonie předvedou, co se obvykle nevidí a neslyší. Již pátý díl edukativního cyklu pro malé i velké posluchače a diváky zvolil tentokrát téma „dva dirigenti a jedna skladba“. Marek Eben hned v úvodu svým nezaměnitelným vtipem a šarmem poznamenal, že byli-li přizváni dva dirigenti, musí se přece ušetřit jinde. Proto prý diváci uslyší pouze jednu skladbu – Koncertní předehru Othello Antonína Dvořáka – ale zato hned dvakrát. Hudebníky i oba dirigenty vtipně ujistil, že mohou být dnes klidnější, protože když dílo zazní dvakrát, riziko, že by se třeba něco nepovedlo, je zásadně menší… A to byl jen začátek. Následovaly další a další vtipné vstupy moderátora s oběma dirigenty, ale i filharmoniky. Rudolfinum se prohýbalo smíchem, jaký není slyšet ani u zábavných pořadů na silvestra. A to prý jde o „vážnou hudbu“! Salvy smíchu zněly i tehdy, když jeden z hráčů České filharmonie předváděl typická gesta pana šéfdirigenta a jeho předchůdců. Samozřejmě že koncert měl i serióznější stránku, kdy oba dirigenti konfrontovali své obsahové, ale i muzikantské představy díla inspirovaného slavným a tragickým Shakespearovým příběhem.
Hrajú
Réžia
Obrázky
Plagáty