Jantar byl kdysi žádanou surovinou mezi bohatými ruskými cary i mezi starými egyptskými panovníky. Jak se ale jantar pocházející z pobřeží Baltu dostal do 4 000 km vzdálených egyptských hrobek? Tuto otázku se pokusí zodpovědět šlesvický archeolog Timo Ibsen, který velí vykopávkám na baltském jantarovém pobřeží. Před mnoha miliony let stával na pobřeží Baltu les, který s postupem času zmizel v moři. Pryskyřice z těchto stromů se proměnila v jantar, který pak příboj vyplavil na pobřeží. Hmyz, který před 50 miliony lety uvízl v odkapávající smůle, zůstal v jantaru navždy uvězněn. Před 3 500 lety byl ve faraonově paláci dopaden syrský obchodník, v jehož zavazadle byly nalezeny podivné kameny. Tyto kameny měly zcela ojedinělé vlastnosti – hořely, pluly na vodě a uvnitř některých byl uvězněn život v podobě hmyzu. Leštěním získal kámen elektrický náboj a dokázal přitahovat lehké předměty. Faraon byl magickým kamenem zcela uchvácen a prohlásil ho za dar od boha, poté vyslal svého rádce Horuse a svého syna Ramose, aby vypátrali naleziště magických kamenů.Timo se vydává po stopách obchodníků doby bronzové, je odhodlán najít důkazy o existenci tajných obchodních stezek mezi tehdejší severní Evropou a Afrikou. Tehdy všechny země na pobřeží Středozemního moře vzkvétaly, cennou komoditou byl především bronz. Měď a zinek, ze kterých bronz vyrábí, se nacházely na mnoha různých místech a lidé byli nuceni cestovat čím dál větší vzdálenosti. Do nehostinné severní Evropy se výdobytky doby bronzové dostaly až se zpožděním, zdejší lidé neměli představu o tom, v jakém luxusu žijí lidé v povodí Nilu.Faraonův syn Ramos a jeho družina dorazili po dlouhé a namáhavé cestě do domova syrského obchodníka, do země Akadů. Země Akadů, která se nacházela na území dnešní Sýrie a Iráku, byla díky vzkvétajícímu obchodu velmi bohatou zemí, také zde byly v hrobkách nalezeny obřadní předměty, vyrobené z baltského jantaru. Po nebezpečné plavbě po rozbouřeném Středozemním moři dorazili do města Uluburun které se nacházelo na pobřeží dnešního Turecka. Archeologické nálezy z této oblasti umožňují jedinečný pohled na život v době bronzové. Podle nálezů vyzvednutých z mořského dna je jisté, že obchodní lodě převážely kromě mykénské keramiky, egyptského skla, mědi a zinku také drahocenný jantar. Významným obchodním uzlem mezi orientem a Evropou byly Mykény. Opevněné město, kterému vládl vojevůdce Agamemnón, bylo mocenskou a vládní centrálou období první globalizace. Když Ramos doplul do Mykén, byl překvapen rozmanitostí a bohatstvím tohoto světa. Místní obchodník jim za nemalou úplatu prozradil, odkud pocházejí „slzy bohů", tedy jantar. Vysokou hodnotu a vzácnost jantaru dokazuje fakt, že byly jantarové šperky ukládány spolu se zlatem do hrobek bohaté mykénské šlechty, jantaru byly připisovány také léčivé účinky. Jak se ale dostal jantar ze severní Evropy až na pobřeží Středozemního moře? Ramos a jeho družina se rozhodli následovat mykénského obchodníka po staré obchodní trase až k úpatí Alp. Ramos a jeho druzi byli synové pouště, sníh byl pro ně velkým zážitkem. Cesta skrz zasněžené a mrazivé Alpy byla pro Ramose a jeho druhy velkou zkouškou, znalosti mykénského obchodníka a najatého horského vůdce jim však umožnily přežít. Znali tajné stezky skrz průsmyky i obchodní základny a pevnosti, skryté v horách. Jantar zde sloužil jako předmět obchodu i jako platidlo a zosobňoval nákladný životní styl. Po náročném a vyčerpávajícím putování překročila výprava Alpy a došla až na území dnešního Bavorska, kde se nacházelo bohaté a vyspělé město Bernstorf. Jeho existenci dnes potvrzují pouze archeologické vykopávky. Nalezené zlaté artefakty jsou totožné se zlatem egyptských faraonů ze zlatých dolů v Núbii, což dokazuje existenci prastaré obchodní stezky. A právě po této stezce se dostal jantar z území dnešního Německa až do paláců a hrobek egyptských faraonů.
0 filmov