Svatovavřinecká pouť u Domažlic

Popis

Přímý přenos mše z Chodských slavností z poutního místa Vavřineček u Domažlic. Bohoslužbu slouží pražský arcibiskup kardinál Duka... „Bratři a sestry! Takový je hlas země české! Taková je prosba a napomenutí naší matičky, drahé vlasti a otčiny. Jaký bude náš hlas? Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. [Shromáždění volá: „Přísaháme!“] Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti, v dobách slavných českých knížat a králů a největšího z nich, blahé paměti Karla IV. Tuto slavnou naši přísahu nechť Bůh a svatí naši patronové požehnáním svým a pomocí svou provázejí a potvrdí. Amen.“... Tak zakončil kanovník Bohumil Stašek své kázání při pouti ke sv. Vavřinečkovi nad Domažlicemi 13. srpna 1939. Pouť se stala celonárodní manifestací, podle úředních odhadů se sem sjelo na dvacet tisíc lidí. Okupační moc Mons. Staškovi tuto promluvu nezapomněla. 1. září 1939 byl zatčen, uvězněn na Pankráci, kde byl vyslýchán. Následně byl přemístěn do koncentračního tábora v Oranienburgu, kde strávil necelý rok. Z Oranienburgu byl odvezen do Dachau, kde byl vězněn až do osvobození tábora v květnu 1945. Řízením osudu Mons. Stašek zemřel v roce 1948, tedy v roce, kdy český národ upadl do nové totality, tentokrát komunistické. Vavřinecká pouť je historiky považována za jeden z nejvýraznějších projevů národního odporu na začátku nacistické okupace.

Réžia

Jaroslav Rásocha