Před cestou do vesmíru

Popis

Sny o dobývání vesmíru se s rozvojem vědy a techniky stávají skutečností. Mezinárodní vesmírná stanice ISS je dosud největším uskutečněným technologickým projektem. Celkem zde žila a pracovala už více než stovka astronautů. Cesta ke splnění jejich snu však nebyla jednoduchá...Naše sny o dobývání vesmíru se s rozvojem vědy a techniky stávají skutečností. Mezinárodní vesmírná stanice ISS je dosud největším uskutečněným technologickým projektem. Lidé obývají vesmírnou stanici ISS už od roku 2000, žilo, pracovalo a bádalo na ní už více než 100 astronautů. Třetím Němcem v historii, který se právě vypravuje na mezinárodní vesmírnou stanici, je geofyzik Alexander Gerst. Alexander je moderní dobrodruh, kromě zájmu o vědu a techniku je jeho vášní šerm. Je zvyklý respektovat rychlost, disciplínu a přísná pravidla, což je vlastnost, která je pro astronauta nezbytná. Alexander musí před svou cestou do vesmíru absolvovat náročný výukový program, díky kterému se jeho sen roku 2014 stane skutečností. Ve virtuální laboratoři NASA projde Alexander základním kurzem přežití. Ve středisku NASA v Houstonu se před svým letem na Měsíc připravovali i Niel Armstrong a Edwin Aldrin. Dnes se zde nachází model ISS ve skutečné velikosti. Pro život na ISS je důležitý především kyslík a voda. Téměř všechen kyslík na palubě je recyklován, recyklováno je také 75 % vody s močí. Alexander se musí naučit ovládat všechny robotické přístroje, aby byl schopný zajistit připojení nákladních dopravních modulů a lodí Sojuz. Největší odpalovací rampa světa se nachází v Kazachstánu. Jedná se o legendární vesmírnou stanici Baikonur. Právě z tohoto kosmodromu se roku 1961 vydal do vesmíru první člověk, Jurij Gagarin. Dnes je na Baikonuru připravena na vesmírnou misi posádka v mezinárodním složení. Jedním z astronautů je i Holanďan André Kuipers. Během pouhých devíti minut je třesoucí se kolos na oběžné dráze. Cesta ke stanici ISS trvá dva dny. Po připojení k ISS se posádka Sojuzu pozdraví s velitelem, který je na palubě ISS už čtyři týdny. Z vyhlídkové věže, zkonstruované v Evropě, se naskýtá astronautům jedinečný pohled na modravou planetu Zemi. Pak nastává čas pustit se do práce. André Kuipers je povoláním lékař, na palubě však funguje jako mechanik, jako vědec, a dokonce i jako instalatér. Stav beztíže je pro tělo velmi namáhavý, astronauti proto musí věnovat 2–3 hodiny denně fyzickému tréninku, aby jim neatrofovaly svaly a kosti. K tomuto účelu museli technici sestavit důmyslné posilovací stroje, opatřené pružinami a vakuovou hydraulikou. André se během svého pobytu ve vesmíru věnuje výzkumu léčby osteoporózy. Pokud se chce astronaut umýt, použije vlhčené ubrousky, nebo si může na kůži opatrně rozprostřít dávku vody a pak důkladně setřít.V 50. a 60. letech se Sovětský svaz a USA pustily do vesmírného závodu, který neměl v dějinách lidstva obdoby. Obě velmoci považovaly tento závod za politickou a ideologickou záležitost. První vítězství si připsali Rusové. 12. dubna 1961 se Jurij Gagarin dostal na běžnou dráhu Země a stal se hrdinou. V lesích nedaleko Moskvy se nachází kdysi utajovaná vesmírná stanice, kterou nyní navštívil i Alexander Gerst. Řádné zaškolení v Moskvě je pro Alexandera velmi důležitou součástí příprav. Od chvíle, kdy Zemi roku 2011 opustil poslední americký raketoplán, jsou ruské vesmírné lodě Sojuz jediným prostředkem, jak dostat astronauty na ISS a zpět. Sojuz poprvé vystoupal na oběžnou dráhu roku 1967 a od té doby odstartoval více než 140x. Ruský školící program se striktně drží pravidel, oproti němu je americký program mnohem flexibilnější. Jeden okruh na oběžné dráze zabere pouhých 90 minut. Každý den, který astronauti stráví na palubě, mohou pozorovat 16 východů a západů Slunce. Evropští astronauti se školí ve vesmírném centru v Kolíně nad Rýnem. Alexander byl vybrán z téměř pěti tisíc kandidátů. Evropská vesmírná agentura hledá profesionály, kteří dokážou zachovat chladnou hlavu i ve velmi náročných situacích, a kteří se uplatní v několika vědeckých disciplínách. Zásoby jsou na ISS dopravovány pomocí dálkově ovládaných modulů, vyráběných v Evropě.