Popis
Portrét Bohuslava Martinů, jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů hudby 20. století.V dokumentu hovoří hudební badatel Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů, s pamětníky a interprety tohoto skladatele. Jsou mezi nimi malíř Rudolf Kundera, švýcarský kaplan Max Kellerhals, houslista Petr Rybář a klavíristka Margrit Weberová. Rodištěm Martinů byla Polička v kopcovité krajině Vysočiny. Zde se narodil 8. prosince 1890. V tu dobu žili Martinů ve skromné světničce ve věži kostela sv. Jakuba, kam se celá rodina přestěhovala, když se Bohuslavův otec stal pověžným. Vedle svého ševcovského řemesla měl za úkol ohlašovat požáry v okolí a zvonit klekání. Martinů se z věže odstěhovali v roce 1902, když bylo Bohuslavovi dvanáct let. V roce 1906 nastoupil jako nadějný mladý talent na Pražskou konzervatoř do houslové třídy. Po čtyřech letech byl však vyloučen pro nedbalost. V Praze zůstal a stal se členem České filharmonie jako hráč ve skupině druhých houslí. Od roku 1923 pobýval v Paříži, kde byl jeho učitelem skladby Albert Roussel, jehož symfonické skladby Martinů znal z repertoáru České filharmonie a zcela ho uchvátily. V Paříži působil v letech 1923 až 1940, kdy musel spolu s manželkou Charlotte uprchnout před nacisty do zámoří. V letech 1941–1953 žil v USA, kde kromě komponování též vyučoval skladbu na různých univerzitách. Získal zde obrovské renomé jako jeden z nejvýznamnějších skladatelů své doby. Po druhé světové válce opět začal navštěvovat Evropu. Od roku 1953 až do své smrti pobýval střídavě ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Do vlasti se již nikdy nevrátil. Zemřel v roce 1959 ve švýcarském Liestalu.
Hrajú
Réžia
Obrázky
Plagáty