Lapidárium: Příběh neznámého vojína

Popis

Jaké byly posmrtné osudy dvou vojáků padlých u Zborova a Dukly, jejichž ostatky se staly symbolem tisíců neznámých, kteří položili životy za naši svobodu?Hroby neznámých vojínů byly budovány po první světové válce na významných lokalitách v řadě evropských metropolí. Sloužily jako poutní místa těch pozůstalých, kteří neměli to štěstí, aby těla jejich blízkých padlých byla identifikována a znovu pohřbena. Do těchto památníků byly ukládány ostatky jednoho zvoleného neidentifikovatelného vojáka, jenž se měl stát zástupcem tisíců jeho spolubojovníků. I v Praze krátce po válce vzniklo takové symbolické místo, které bylo určeno pro neznámého legionáře padlého v památné bitvě u Zborova. Kroky pozůstalých i vojenských přehlídek pak směřovaly k budově Staroměstské radnice, do jejíž stěny byly ostatky společně s prstí země ze zborovského bojiště uloženy. Události následných desetiletí ovšem zapříčinily, že se tělo vojína muselo hned dvakrát stěhovat, až nakonec paradoxním řízením osudu opět skončilo v hromadném hrobě bezejmenných válečných obětí. Po druhé světové válce proto bylo potřeba vybudovat hrob nový a určit jiného neznámého, jenž by symbolicky připomínal tragédii ještě větších rozměrů. Volba padla na Dukelský průsmyk a novým místem, které bylo v následujících dekádách svědkem okázalých ceremonií, se stal monumentální památník na Vítkově. Zde je možné i dnes vzdát čest neznámému vojínovi i všem těm, kterým nebylo dopřáno opustit osudná bojiště a spočinout v rodné zemi.

Réžia

Mojmír Hošt