Kdo odcizil Bolero Maurice Ravela

Popis

Právní bitva o autorská práva na jednu z nejslavnějších a nejčastěji hraných skladeb symfonické hudby.Autorská práva na jednu ze světové nejpopulárnějších skladeb klasické hudby Ravelovo Bolero vypršela 1. května 2016. Vzhledem k tomu, že se podle odhadu hraje někde po světě každých 15 minut, představovalo donedávna obrovský byznys. Kam všechny ty peníze šly? Touto otázkou se zabývá dokument Fabiena Caux-Lahalleho, který svým zpracováním má vlastnosti skutečného thrilleru... Tanečnice Ida Rubinsteinová (1883–1960) byla členkou Ďagilevova Ruského baletu, než si vytvořila vlastní baletní soubor. Zdědila v Rusku obrovské jmění, proto si mohla objednávat vhodná hudební díla pro svá vlastní vystoupení, pro něž si několikrát do roka najímala pařížskou Operu. V roce 1928 si přála něco se španělským koloritem, proto se obrátila na Ravela, který se právě vrátil z úspěšného turné po USA. Na práci bylo velmi málo času a tak skladatel zvažoval instrumentaci Albénizovy Ibérie. Bohužel práva byla už zamluvená. Klavírista Arthur Rubinstein zabroukal Ravelovi několik not a skladatel začal komponovat. Premiéra se konala 22. listopadu 1928 a kompozice zaznamenala okamžitý úspěch. Ravelův vydavatel René Dommange koupil tuto hudbu za 20 tisíc franků, což byla na svou dobu obrovská částka. Hollywoodský Paramount získal práva na užití hudby do filmu s hvězdnou dvojicí George Rafta a Caroly Lombardové, a tím se Bolero stalo celosvětově známé... Autor Maurice Ravel zemřel v roce 1937 bez dětí a manželky. Předtím odkázal všechno svému bratrovi Edouardovi, který skladatelův dům Belvedere přeměnil na Ravelovo muzeum. V roce 1954 Edouard utrpěl vážnou dopravní nehodu a potřeboval stálou pomoc, kterou mu poskytla zdravotní sestra a masérka Jeanne Tavernová a její manžel Alexandre, který fungoval i jako šofér. Dokonce se nastěhovali do jeho domu, který o tři roky později od skladatelova bratra koupili. Nikdo nevěděl, odkud na něj vzali peníze. Ke konci života pak Edouard učinil výhradní dědičkou autorských práv po Maurici Ravelovi zmíněnou masérku. Ta se dlouho z nabytého jmění (tehdy 250 miliónů franků) dlouho neradovala a zemřela tři roky po Edouardovi. A tak vše zdědil její manžel Alexandre, který k Ravelovu odkazu měl pouze pekuniární vztah... Strhla se právní bitva, do níž se zapletli skladatelovi vzdálení příbuzní ze Švýcarska a na druhé straně vydavatel Jean-Jacques Lemoine s Tavernem. Po dlouhých tahanicích nejvyšší soud přiklepl práva bývalému Edouardově řidiči. Podivnými právními kličkami a intrikami se zabývá film Fabiena Caux-Lahalla, který svou napínavou výpověď podpořil dobovými záběry a různými verzemi díla v podání orchestru Benny Goodmana, Franka Zappy a baletu choreografky Ruth Pageové.

Hrajú

Claude Lelouch

Réžia

Fabien Caux-Lahalle