Jazz

Popis

Hudební encyklopedie, komentovaná Wyntonem Marsalisem a dalšími autoritami.1. Gumbo (1917): Úvodní část reprezentativního dvanáctidílného dokumentárního cyklu renomovaného režiséra Kena Burnse se jmenuje „Gumbo“ po speciální neworleanské polévce. V tomto divokém kadlubu se koncem 19. století zrodil fenomén jazzu. Tato spontánní hudba, jejíž podstatou je temperamentní souhra a invenční improvizace, vznikla z otevřených dialogů vedených mezi majetnými a chudými, veselými a smutnými, z dialogů černošských a bělošských mužů a žen, dialogů staré Afriky a staré Evropy – jak tvrdí hlavní moderátor cyklu Wynton Marsalis: „K něčemu takovému mohlo dojít jenom v docela Novém Světě.“2. Dar (1917–1924): Hrdinou druhé epizody velkolepě produkovaného cyklu Jazz je Louis Armstrong. Zahraje, zazpívá nám a bude vyprávět o svých muzikantských i lidských osudech, které se nerozlučně proplétají. Armstrong se totiž stal ztělesněním jazzu. Svou hrou na kornet a trubku, svým chraplavým hlasem, prostě svou shůry posvěcenou muzikalitou proměnil orchestr jako celek, změnil hru muzikantů v bandu, a změnil stylový projev muzikantů v celém New Orleansu, dokonce i u těch, co už měli jméno. Přinesl sebou v první řadě ohromné nadšení pro rytmus. A byl jako ekonom. Zahrál jen pár not, ale každá z nich něco znamenala. Pak sebou přinesl blues, a to bylo neméně důležité. Předváděl blues jako největší muzikantský dar, který Amerika přináší světu. A hrál s neskutečnou přesvědčivostí, citem a silou.3. Náš jazyk (1924–1929): Duke Ellington jednou řekl, že pro každý instrument by chtěl někoho, kdo to umí jako Louis Armstrong s trubkou. Skvělý rytmus, úžasný timing, podmanivé synkopy… Tato epizoda portrétuje Louise Armstronga a jeho „románové“ životní osudy, ale také jeho bělošského kolegu, tragického lyrika Bixe Beiderbecka, kterého Louis obdivoval. Další kapitola se věnuje ohromnému vlivu osobnosti Duka Ellingtona, jehož hudba je dodnes aktuální.

Hrajú

Keith David

David Ogden Stiers

Harry Connick, Jr.

Joe Morton

Réžia

Ken Burns