Cesta jako žádná ze sta

Popis

Cestopisný dokument sleduje Lukáše Sochu a Tomáše Vaňourka, dlouholeté kamarády z Plas u Plzně, kteří si stanovili velký cíl – zopakovat euroasijskou cestu legend Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda z let 1959–1964 a najít minimálně 100 míst, která stejným způsobem jako ZH znovu zdokumentují. Svou životní výpravu uskutečnili na počest 100. narozenin Miroslava Zikmunda a založili projekt Zikmund100. Cestopisný dokumentární film zblízka sleduje Lukáše a Tomáše v časových rozestupech a na různých místech světa během téměř roční výpravy, jejíž směr určily fotografie staré 60 let. Prožíváme s nimi proces pátrání po místech, která právě před 60 lety Zikmund s Hanzelkou navštívili a vyfotili, ale i neuvěřitelné situace, které je během cesty potkaly. Pořad se skládá z autentických momentů a škály náhodných situací a setkání. Skrze upřímnou spontánnost a humor jim vlastní nahlížíme nejen do procesu hledání a nacházení, ale i do jejich každodenní rutiny, radostí, těžkých chvil a velmi osobních momentů. Na místech, jako jsou odlehlé vesnice na Sumatře, surová pohoří na Kamčatce nebo posvátná pohřebiště v Indii, provází mladé cestovatele nejen místní průvodci, jako například král kanibalů, ale také průvodci němí, jako je řeka Ganga, se kterou plyne vyprávění o životě Indů. Skrze škálu barvitých míst sledujeme, jak se svět změnil po 60 letech. Zikmund100 se tak stal komplexním projektem, který zahrnuje úspěšnou výstavu sta retrospektivních fotografií, originálních artefaktů z cest HZ, výstavu autentických fotografií Lukáše Sochy, cestopisnou knihu Zikmund100, kterou vydalo nakladatelství Albatros, publikaci zahrnující retrospektivní fotografie s popisem, přednášky pro veřejnost i pro školy, autorská čtení a film Cesta jako žádná ze sta. Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek projeli na své životní cestě za 262 dnů 130 000 km, 32 zemí euroasijského kontinentu, přivezli celkem 195 retrospektivních fotografií, spali ve 134 hotelech, 64 lety proletěli 22 časových pásem. Natočili 60 hodin materiálu, z něhož nakonec pod taktovkou režisérky Viktorie Lörinczové a díky kameramanům – Vojtěch Nedvěd, Šimon Havel a Jakub Vlachynský – vznikl sedmdesátiminutový film.