Biografia
Tatínek - známý žižkovský lékař Vadim V. Petrov - byl ruský emigrant, který pocházel ze starobylého šlechtického rodu Repninů–Rěpninských a do vínku mu přinesl s rodovou tradicí sahající do 9. století i historický erb. Matka Adéla, rodačka z Turnova, byla sólistkou pěveckého sboru Pražských učitelek. Jedny z prvních skladeb, které Vadim Petrov napsal, byly „Biblické písně" pro svoji matku, které veřejně provedla v kostele Panny Marie ve Staré Boleslavi a kdy mu osobně poblahopřál i náš významný skladatel J. B. Foerster. Raná výchova byla rozdělena mezi návštěvy koncertů, zkoušek pěveckého sboru a pravoslavných mší s prarodiči. Dědeček z matčiny strany, vrchní berní ředitel, pocházel z Železného Brodu a pravidelně ho brával do podhůří Krkonoš.
V šesti letech začal hrát na housle, později přešel ke studiu klavíru u profesorky L. Hedrychové a studiu hudební teorie u profesora J. Gabriela – žáka českého skladatele Zdeňka Fibicha. Na léto a víkendy jezdil s rodiči do vily v Novém Vestci, kde se v roce 1945 u regenschoriho J. Klazara začal učit hrát na varhany, stejně jako jeho nejúspěšnější žák Václav Trojan, později profesor na akademii. Po nekonečných hodinách u klavíru a prvních skladatelských pokusech na obecné škole byl přijat do Ruského gymnázia na Pankráci, kde se v letech 1944-1951 krom ruštiny podrobně seznamoval s ruskou hudební kulturou. Zpíval ve školním sboru, který později dirigoval. Upravoval písně na ruské i české texty a začal se po odborné stránce připravovat na Akademii múzických umění.
Na AMU byl přijat ke studiu skladby a hry na klavír. Učiteli mu byli významní hudební skladatelé – např. prof. Kabeláč a prof. Řídký. Studium završil v roce 1956 symfonickou básní Vítkov – o vítězství husitů nad císařem Zikmundem. Již během studií většinu volného času věnoval souborům lidové umělecké tvořivosti, kde poznal krásu českých, moravských a slovenských lidových tanců a písní a které zásadně ovlivnily jeho další vývoj a praxi. Po škole začínal v Městském domě osvěty hl. m. Prahy, ve kterém se časem vypracoval až na vedoucího oddělení Lidové zábavy, kde se rázem ocitl v reálném životě společnosti a musel zvládnout vše od vítání narozených dětí, přes různé svátky, hudební kavárny až po provozování smuteční hudby. Poznal život hudebníků z povolání a mnoho vynikajících kapel.
Od mládí byl zaujat světem dějové fantazie a představ, a to jej také přivedlo do oblasti rozhlasových, televizních i filmových tvůrců. V roce 1958 založil v Evropě ojedinělou školu pro taneční hudbu a jazz pod názvem Lidová konzervatoř (po získání souhlasu dědiců nese od roku 1990 název Konzervatoř Jaroslava Ježka) a která připravovala lidové hudebníky pro kvalifikační zkoušky. Se svým kvalitním pedagogickým sborem, který kolem sebe Vadim Petrov soustředil, poskytovala velmi solidní vzdělání, a brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Ve čtyřletém studiu nabízela vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na jazz, zpěv, scénický i společenský tanec a herectví pro tzv. divadla malých forem.
Vznikla podle ní škola v Bratislavě, Plzni, originální učební osnovy pronikly také do škol v cizině. Z Konzervatoře vzešla celá řada českých umělců populární hudby. Po roce 1968 byla Petrovovi zakázána veškerá umělecká činnost. S pomocí známých po čase nastoupil místo profesora na Konzervatoři J. Deyla pro mládež s vadami zraku, kde založil unikátní dívčí pěvecké kvarteto „Carmina lucis". Zpívalo jím upravené i zkomponované písně a inspirovalo spisovatelku M. Zinnerovou ke scénáři pro film CHVÍLE PRO PÍSEŇ TRUBKY (1980). Byl to také jediný film, ve kterém Vadim Petrov osobně účinkoval. V roce 1976 se vrátil na Pražskou konzervatoř, kde jako profesor působil až do roku 1992. Syn Vadim Petrov (1957) studoval klasickou kytaru a v 1. polovině 90. let zastával řadu funkcí na Úřadu vlády ČR.
Výběr z ocenění: 5x cena Prix Bohemia, ČSSR – za hudbu k rozhlasovým hrám, 4x cena z festivalu filmů resp. festivalu animovaných filmů pro děti Gottwadlov, 1987 Cena Svazu československých skladatelů za celoživotní tvorbu, 2001 Zlatá deska Supraphonu, 2003 Platinová deska Supraphonu, 2015 Zlatá cena OSA (Ochranného svazu autorského). Ceny z Tokia, Monte Carla, Madridu, Berlínu, Moskvy i kanadského Banffu.
