Biografia
Tento 182 cm vysoký modrooký blonďák se narodil v Benátkách v Itálii 29.03.1939. Jeho otec byl italský chemik a matka Němka, a i proto žil několik prvních let života v Drážďanech v Německu. Po válce se vrátili zpět do Itálie. Od dětství rád vesloval a plaval, získal bronzovou a stříbrnou medaili na mistrovstvích Itálie.
Původním jménem Mario Girotti, jež si později změnil na Terence (podle římského učence Terencia) a příjmení Hill (podle příjmení manželky) na nátlak produkce, se poprvé objevil ve filmu ve dvanácti letech. Režisér Dino Risi tehdy potřeboval pět kluků pro svůj film PRÁZDNINY S GANGSTEREM (1951) a Terence tam hrál jejich velitele. Chlapci pomáhali nebezpečnému zločinci na útěku z vězení. V dalších letech hrál v podobných rolích a pomalu se stával známou dětskou italskou hvězdou. Romantická komedie LAZZARELLA (1957) se stala nejúspěšnějším snímkem roku. Byl to klasický slaďák o lásce matematiku doučujícího mladíka Luciana a jeho žačky, jíž rodiče nepřejí. Objevil se jako titulní postava v adaptaci románu Oscara Wildea OBRAZ DORIANA GRAYE (1958). R. 1963 ho režisér Luchino Visconti obsadil do svého nového historického velkofilmu GEPARD, kde hrál po boku Alaina Delona, Claudii Cardinale a Burta Lancastera. Film byl velice úspěšný a z Terence se stal známý herec. I proto se rozhodl opustit studium klasické literatury na univerzitě v Říme. V letech 1964-5 hrál ve čtyřech německých filmech natočených podle románů oblíbeného spisovatele westernů, Karla Maye (VINETOU RUDÝ GENTLEMAN, MEZI SUPY, PETROLEJOVÝ PRINC, OLD SUREHAND). To mu zajistilo i popularitu Němců a další roli v adaptaci Wágnerovy opery PRSTEN NIBELUNGŮ (1966-7), kde ztvárnil prince Giselhera, bratra krále Gunnara.
Na konci šedesátých let se vrátil do Itálie, kde hrál poprvé s Budem Spencerem a zároveň poprvé pod svým novým jménem v prvním z filmů, které je oba světově proslavily. Jmenoval se BŮH ODPOUŠTÍ, JÁ NE... a hrál zde pistolníka, který okrade vlakové lupiče, kteří se pak vydají po jeho stopě. Film měl takový úspěch, že se dočkal dalších dvou pokračování nazvaných TRUMFOVÉ ESO (1968) a BOOT HILL (1969). Na začátku sedmdesátých let režisér Enzo Barboni vytvořil nový typ spaghetti westernů – místo tvrdé a drsné sveřeposti přišla na scénu komediálnost. Volně navazující PRAVÁ A LEVÁ RUKA ĎÁBLA (1971) a MALÝ UNAVENÝ JOE (1973) vyprávějící o dvou bratrech na ne zrovna správné straně zákona, kteří však rozeznají dobro a jsou schopní ho za pomoci tvrdých pěstí a rychlých koltů zajistit, měly mezinárodní úspěch, který Spencerovi a Hillovi zajistil možnost hrát v mnoha filmech společně. Stala se z nich podobná dvojice jako Laurel a Hardy nebo Tom a Jerry, které si skoro neumíme představit odděleně.
Vzniklo tak mnoho akčních komedií, za všechny třeba DVA MACHŘI MEZI NEBEM A PEKLEM (1972) o dvou podnikavcích, kteří se připletou do hledání diamantů a zájmů jednoho gangstera. JESTLI SE ROZZLOBÍME, BUDEME ZLÍ (1973) o dvou automobilových závodnících snažících se z bosse podsvětí získat náhradu za rozmlácený závodní automobil. DVA MISIONÁŘI (1974) o neobvyklém hlásání slova božího v Jižní Americe a krutém místodržícím. DVA POLDOVÉ (1976) o dvou výtečnících, kteří se při nezdařeném přepadení policejní stanice stanou sami policisty.
Nezapomínal však ani na sólo kariéru. 1973 natočil western MÉ JMÉNO JE NIKDO o mladém pistolníkovi Nikom, který se chce utkat se svým vzorem skvělým pistolníkem Jackem Beauregardem (Henry Fonda), který však nestojí o nic jiného, než aby už mohl jít do důchodu do Evropy (zápletka filmu ne nepodobná pozdějšímu snímku Sylvestera Stallonea NÁJEMNÍ VRAZI). 1977 v POCHODUJ NEBO ZEMŘI po boku Genea Hackmana jako drsného a tvrdého velitele jednotky francouzské cizinecké legie hraje Marca Segraina, uprchlého zloděje šperků, který se nechá naverbovat, aby se skryl před zákonem. Ve stejném roce si zahrál v komedii PAN BILLIÓN chudého automechanika Guida, který má možnost zdědit miliardu dolarů od bohatého amerického strýčka, pokud se dostane do dvaceti dnů z Itálie do San Franciska. V SUPERPOLDOVI (1980) hraje policistu Davea Speeda obdařeného obrovskými schopnostmi, které se však vytratí v okamžiku přítomnosti červené barvy.
V osmdesátých letech však začíná jeho kariéra postupně upadat, bláznivé akční komedie a spaghetti-westerny jsou okoukány a Terence i Bud jsou až příliš zaškatulkováni do rolí komiků od rány. Vzniká tak několik méně úspěšných snímků, jako: KDO NAJDE PŘÍTELE, NAJDE POKLAD (1981) o ztroskotání na ne docela opuštěném ostrově plném domorodců, zloduchů, pokladu a jednoho Japonce, který zde padesát let čeká na válku. DON CAMILLO (1983), kde si vyzkoušel i režii o nekonvenčním knězi, který bojuje o popularitu s místním starostou a zároveň šéfem komunistické strany. SUPERPOLICAJTI Z MIAMI (1985) o policistech vyšetřujících loupež dvaceti milionů dolarů. DOBRODRUH (1987) o tulákovi, který potká syna svého mrtvého přítele a spolu se vydají na pozemek, který po něm zbyl a jenž chce získat bohatý zloduch z okolí.
Následuje několik různě zdařilých adaptací známého komiksu od Morrise a Goscinnyho “o střelci rychlejším než vlastní stín“ LUCKY LUKEOVI, který se dočkal i osmidílné seriálové podoby opět v režii Terence Hilla. Roku 1994 se objevuje zatím naposledy před kamerou s Budem Spencerem ve westernové komedii PRŮSERÁŘI o cestě dvou bratrů za matkou, která jim má předat poklad po otci. Cestou se potkávají se všemi možnými zloduchy, kteří se je snaží o poklad připravit. Pohasínající gloriolu úspěchu mu však opět obnovila role v seriálu DON MATTEO (od 2000) o knězi, který pomáhá policii řešit všemožné zapeklité případy dotýkající se jeho oveček. Pro velký úspěch se seriál dočkal dalších čtyř sérií a Terence Hill za něj obdržel cenu na 42. Mezinárodním Festivalu Televize v Monte Carlu pro Nejlepšího herce roku. Zatím poslední, pátá série, se natáčí letos.
Roku 1967 se oženil s Lori Hillovou, se kterou má syna Jesse. Roku 1974 adoptovali druhého syna, Rosse, který si s ním zahrál v DONU CAMILLOVI a v DOBRODRUHOVI. Zemřel roku 1990 v nedožitých sedmnácti letech při automobilové nehodě. Terence má rád motorky, svou ženu a rodinu, knihy, klasickou hudbu a špagety s kečupem nebo cibulový steak. A samozřejmě jablka, která jsou jeho nejoblíbenějším ovocem a často je konzumoval i před filmovými kamerami. Na velkém úspěchu Terence Hilla se u nás podílel i jeho výsostný dabér Pavel Trávníček.
