Biografia
Rozmanitou uměleckou dráhu Rolanda Bertina reprezentuje nejlépe dvacetiletá příslušnost k prestižní divadelní scéně Comédie Française, odehrál ale také přes padesát vedlejších rolí ve filmu, často účinkoval i v televizi. Roland Bertin pochází z Paříže a na herectví původně nepomýšlel, vystřídal několik zaměstnání, určitý žil také v Africe a sloužil v armádě v Alžírsku, které tehdy ještě spadalo do francouzské koloniální správy. Počátkem padesátých let začal působit v rozhlase, nakonec začal hrát divadlo a pod vedením zkušených režisérů se vypracoval v osobitého charakterního herce. Začínal u divadelní společnosti ve městě Pouldreuzic, později založil vlastní společnost a pořádal turné po jižní Francii, zúčastňoval se také divadelních festivalů (například v Avignonu), příležitostně se objevoval i na jevištích v Paříži.
Ve filmu a televizi se Roland Bertin začal objevovat počátkem sedmdesátých let, zpočátku jen v bezejmenných malých rolích, později hrál například ve filmech s J. P. Belmondem (STAVISKY, 1974) nebo A. Delonem (PAN KLEIN – Monsieur Klein, 1975; GANG – Le gang, 1977), velkou rolí jej pověřil režisér Costa-Gavras v justičním dramatu z doby okupace ZVLÁŠTNÍ ODDĚLENÍ (Section spéciale, 1975). Tady hrál tajemníka na ministerstvu a role vysoce postavených mužů jej provázely i v několika dalších filmech (MOTÝL NA RAMENI – Un papillon sur l΄épaule, 1978).
V roce 1982 byl Roland Bertin angažován do Comédie Française a v té době dospěl k uměleckým vrcholům své herecké kariéry. Hrál samozřejmě v Molièrových hrách (Don Juan, Měšťák šlechticem, Lakomec), dále v ruské klasice (Tři sestry, Ivanov, Revizor) i v modernějším repertoáru (Matka Kuráž a její děti), za Brechtovu hru Galileo Galilei získal v roce 1990 cenu Svazu kritiky. Nadále spolupracoval také s filmem, i když s nástupem do Comédie Française své aktivity před kamerou mírně omezil. V roli otce hlavního hrdiny se objevil například v romantické komedii MANŽEL KADEŘNICE (Le mari de la coiffeuse, 1990), po boku Gérarda Depardieu hrál v CYRANOVI Z BERGERACU (1990), pro televizi natáčel adaptace divadelních her.
V sedmdesáti letech opustil Bertin stálé angažmá v Comédie Française a byl zde jmenován čestným členem (2001), na různých pařížských scénách ale nadále hraje. V několika divadlech se představil v několika Shakespearových hrách nebo v Čechovově Strýčku Váňovi, za vedlejší roli v představení Coriolanus získal v roce 2009 prestižní Molièrovu cenu. Kromě toho nadále hraje před kamerou, například v seriálech, které uváděly i naše televize, film mu nabídl v poslední době větší příležitosti například v komedii ÚPLNĚ MIMO (Enfermés dehors, 2006).
