Patti LuPone

Biografia

Jedno z nejslavnějších současných jmen Broadwaye je právě PATTI LuPONE. Z holčičky, která imitovala Marylin Monroe před hosty rodičů, se vypracovala ve živoucí divadelní legendu činohry a zvláště muzikálu. Patti byla ta, jež na divadelní prkna přivedla Fantine s BÍDNÍKŮ, Normu Desmond ze SUNSET BOULEVARDU a na Broadwayi jako první zpívala slavnou píseň 'Don't Cry For Me, Argentina!' jako Eva Perón ve slavném muzikálu EVITA, který byl pro Patti skutečným karierním přelomem! I když je Patti nefalšovanou královnou jeviště, představila se i - pravda - většinou v nevelkých filmových a televizních rolích. Patti Ann LuPone se narodila 21. dubna 1949 v Northportu (New York, USA) do rodiny ředitele základní školy, maminka byla v domácnosti. Sestru přivítali dva bratři, dvojčata. Jeden z nich – Robert LuPone - je také herec. Jak sama tvrdí, od čtyř let Patti věděla, že patří na jeviště, a za tímto cílem šla, a hodně vysoko! V roce 1972 úspěšně ukončila studia na věhlasné škole Juilliard (její bratr Robert je též absolventem této školy). Ač se nejvíce proslavila v muzikálech, na Juilliard nastoupila do tehdy nově otevřené skupiny Drama Division, je tedy vystudovanou klasickou herečkou, nikoliv zpěvačkou. Nicméně pěvecký talent ji byl dán nejen geneticky, ale snad za něj může i samotné jméno „Patti". Své křestní jméno nese po své pra-pratetě, dle různých zdrojů jedné z nejlepších sopranistek v historii a oblíbenkyni samotného Giuseppe Verdiho, Adelině Patti. Po škole nastoupila do herecké společnosti Johna Housemana, s níž čtyři roky cestovala po Státech, mladí absolventi přece jen nebyli příliš zkušení, tak se převeliký úspěch nekonal. Po této zkušenosti přišla další – muzikálová. Patti vstoupila do muzikálu Stephena Schwartze 'THE BAKER'S WIFE' (1976). Přes všechna očekávání se jednalo o naprostý debakl. Přesto z něj vzešla velmi oblíbená píseň 'Meadowlark', kterou Patti často zpívá na svých koncertech. Nezbylo nic, než se dostat z deprese a jít dál. Byl tu David Mamet, s nímž Patti průběžně pracuje dodnes, váží si ho jako umělce i jako člověka. Tehdy byla obsazena v jeho hře 'ALL MEN ARE WHORES' (1977), dále v 'THE WOODS' (1977), 'THE BLUE HOUR' (1978) a také v 'THE WATER ENGINE' (1978). Patti se objevila i ve stejnojmenném televizním filmu (1991). Po ještě několika nepříliš významných hrách přišel rozhodující konkurz na muzikál EVITA Andrewa Lloyda Webbera. Patti cítila velkou příležitost, protože kolem muzikálu byl – slovy Patti - obrovský mediální humbuk, jelikož v Londýně muzikál představoval ohromný hit. Na londýnském jevišti Evitu ztvárnila Elaine Paige. Na Broadwayi dostala příležitost právě Patti LuPone. Byla sice pěvecky nepříliš zkušená, zato ale měla značný potenciál a talent. Zpočátku to s rolí nevypadalo moc růžově, Patti nechtěla opustit spolupráci s Mametem, navíc se jí tento nový druh muzikálu, nebo spíše rockové opery, jak bývá Evita často nazývána, moc nelíbil, ale zřejmě cítila, že je to TO, co potřebuje. Odskočila si z natáčení Spielbergova filmu '1941' na konkurz, rozpačitě se prokřičela písněmi 'Rainbow High', 'Buenos Aires' a samozřejmě 'Don't Cry For Me, Argentina' a „broadwayská" Evita (1979) byla na světě. Začátky byly pro Patti náročné, neměla žádnou hlasovou techniku, tu za pomoci přítele z ansámblu získávala postupně,vždy před začátkem představení. V těžkých chvílích jí byl oporou mladý herec, který v Evitě hrál roli Che Guevary, Mandy Patinkin. Dodnes zůstali velmi blízkými přáteli, dokonce spolu v roce 2011 uvedli program 'AN EVENING WITH PATTI LuPONE AND MANDY PATINKIN', v němž diváky vzali s sebou do minulých let a předvedli jim své nejznámější písně. Přes počáteční nesnáze 'EVITA' pro Patti i Mandyho znamenala divadelní cenu Tony a hlavně obrovský posun v kariéře. Po Evitě se Patti objevila v představení 'AS YOU LIKE IT' (1982), dále v další Mametově hře 'EDMUND' (1982) a jiných méně významných kusech. Za zmínku pak stojí v televizi vysílané představení 'THE CRADLE WILL ROCK' (Marc Blitzstein, 1983), Patti za svou roli Moll získala The Olivier Award! Dále role Nancy v muzikálu 'OLIVER' (Lionel Bart,1984) a samozřejmě další významný počin pro Patti LuPone – muzikál 'LES MISERABLES' (Claude-Michel Schönberg, 1985) v podání Royal Shakespeare Company. Patti byla jediná Američanka v souboru a za svou Fantine, která zpívá slavnou píseň 'I Dreamed a Dream', Patti získala další The Olivier Award. Po 'Les Mis' přišel další muzikál, tentokrát na Broadwayi: 'ANYTHING GOES' (Cole Porter, 1987) a role Reno Sweeney, s níž přišla další nominace na cenu Tony. Poté se Patti vrátila do Londýna s dalším muzikálem Andrewa Lloyda Webbera 'SUNSET BOULEVARD' (1993). Právě Patti jako první vytvořila muzikálovou Normu Desmond, za níž byla nominována na další Olivierovu cenu. Ač již bylo dohodnuto, že Patti i jiní herci z londýnské verze budou 'Sunset' hrát na Broadwayi, Webber je netaktně obešel a bez jediného slova obsadil na místo Patti LuPone slavnou Glenn Close. Tím nadobro skončila spolupráce Patti LuPone a Andrewa Lloyda Webbera. Patti se po období deprese zase vrátila k divadlu. Namátkou lze uvést díla jako: 'MASTER CLASS' (1996), Mametovo 'THE OLD NEIGHBORHOOD' (1997), Sondheimův 'SWEENEY TODD' (2001) s doprovodem New York Philharmonic (vysíláno v televizi), další Sondheimovo dílo 'THE LITTLE NIGHT MUSIC' (2002), další Sondheim a role nehezké a nešťastné Fosky v 'PASSION' (Ravinia Festival, 2003 a Lincoln Center, 2005), taktéž vysíláno v TV, stejně jako 'CANDIDE' (2004) Leonarda Bernsteina, dále SWEENEY TODD Revival (2005, Tony nominace) a také v televizi vysílané představení 'THE RISE AND FALL OF THE CITY OF MAHAGONNY (2008), CD záznam získal dvě ceny Grammy. A v roce 2008 přišel další velký úspěch – muzikál GYPSY. Patti za roli Rose získala svou druhou cenu Tony. V roce 2011 byla znovu nominovaná na cenu Tony za roli v muzikálu 'WOMEN ON THE VERGE OF A NERVOUS BREAKDOWN'. Zatím poslední dvě významná jeviští představení jsou COMPANY Stephena Sondheima (2011), které je možné zhlédnout na DVD a 'THE ANARCHIST' (listopad 2012) Davida Mameta, hra nakonec dopadla jako velký propadák a musela být z programu stažena po pár reprízách. Přijatelné recenze dostávala pouze Patti. Patti Lupone sama tvrdí, že má především divadelní kariéru, ne filmovou, ale i přesto se v kinech a televizi objevila, i když v nepříliš velkých rolích. Z filmů jmenujme například: '1941' (1979) Stevena Spielberga, provokativní 'FIGHTING BACK' (1982), 'WITNESS', kde hraje sestru Harrisona Forda (1985), DRIVING MISS DAISY (1989) a její roli nepříjemné manželky Dana Aykroyda, FAMILY PRAYERS (1993), milou komedii 'JUST LOOKING' (1999), drsný film 'SUMMER OF SAM' (Spike Lee, 1999), v němž Patti ztvárnila roli matky Adriena Brodyho, dva Mametovy filmy 'STATE AND MAIN' (2000) a 'HEIST' (2001), aktuálně vznikl film Taylora Hackforda 'THE PARKER' (2013). Její televizní tvorba spočívá v dílech, jako jsou: THE TIME OF YOUR LIFE' (1976),větší roli Lady Bird, ženy prezidenta Lyndona Johnsona, Patti ztvárnila ve filmu 'LBJ: THE EARLY YEARS' (1986). Při natáčení toho snímku Patti poznala svého budoucího manžela, kameramana Matthewa Johnstona, kterého si vzala stylově na jevišti Vivian Beaumont Theater 12.12.1988, jejich jediný syn Joshua Luke Johnston se narodil v listopadu 1990. Těhotenství Patti muselo být zakomponováno i do TV seriálu 'LIFE GOES ON' (1989 - 1993), ve kterém Patti měla jednu z hlavních rolí, hrála matku syna postiženého Downovým syndromem, seriál byl poměrně oblíbený a odvysílaly se 4 řady. Další role následovaly v například v epizodě seriálu Frasier. Epizodní role tety Zory pro Patti představovala nominaci na tzv. Primetime Emmy Award. Další nominaci na TV cenu Emmy získala za roli Zantalalie ve filmu 'THE SONG SPINNER' (1995). Kromě různých záznamů divadelních představení se Patti dále epizodně objevila v seriálech 'LAW & ORDER', 'WILL & GRACE', '30 ROCK', 'UGLY BETTY', 'OZ', 'GLEE' nejvověji v 'ARMY WIVES', kde Patti hraje matku herečce Kellie Martin, jíž hrála matku právě v Life Goes On, ale také v filmu 'HER LAST CHANCE' (1995). V poslední době je možné Patti LuPone vidět v Newyorském klubu 54 Below (nebo na cestách po USA), kde zpívá ve dvou vystoupeních 'FAR AWAY PLACES' a ' COULDA, WOULDA, SHOULDA'. V listopadu 2013 vystoupí ve slavné Carnegie Hall.