Biografia
Zakletý Medvěd, kníže Kvidon, malíř Voloďa, generál Vlasov, to je pouze několik z téměř pěti desítek rolí, které od prvního filmu v roce 1961 do současnosti ztvárnil Oleg Borisovič Vidov. Narodil se 11. června 1943 v osadě Filimonki, příslušející Moskevské oblasti. Jeho maminka byla ředitelkou školy, jeho otec byl finančník. Dětství trávil v SSSR, Mongolsku i Německu; po skončení školy dělnické mládeže začal ve 14 letech pracovat.
Poprvé stál před kamerou ve filmu MŮJ PŘÍTEL KOLKA (1960), v následujícím roce začal studovat VGIK ve třídě Jakova Segela a Jurije Pobedonosceva. V roce 1963 se dá mluvit o regulérním zahájení filmové kariéry, když byl obsazen do hlavní role Vladimíra ve filmu METEL podle předlohy A. S. Puškina v režii Vladimira Basova. Další hlavní rolí pro něj byl Medvěd podle oblíbené pohádky Jevgenije Švarce OBYČEJNÝ ZÁZRAK. Tato pohádka si o 14 let později vysloužila nové zpracování, tentokrát v podobě muzikálu. Pokud si srdce dětí nezískal jako Medvěd, jako kníže Kvidon v POHÁDCE O CARU SALTÁNOVI (1965), opět podle předlohy A. S. Puškina v režii Alexandra Ptuška, si je získal již zcela jistě. Rok 1966 přinesl do jeho života tři zásadní události; ukončil školu, poprvé se oženil (manželství s manželkou Marinou však netrvalo dlouho) a byl obsazen do hlavní role do koprodukčního dánsko-islandsko-švédského filmu RUDÁ KÁPĚ.
Následujícího roku hrál v dalších filmech cizí produkce, tentokrát se jednalo o film jugoslávsko-americko-italské koprodukce BITVA NA NERETVĚ a v dalších jugoslávských filmech. Malou, i když výraznou roli, hrál ve filmu WATERLOO (1970) Segreje Bondarčuka. Byla to právě Vidovova postava, jíž bylo do úst vloženo pacifistické poslání filmu. Ve stejném roce se podruhé oženil, z jeho manželství s Nataljou Fedotovou se narodil syn Vjačeslav. Po knížeti Kvidonovi byla jeho další pohádkovou rolí postava bohatýra kováře Mašeka v pohádce na motivy běloruských příběhů MOHYLA LVA (1971). Po absolvování VGIK začal aktivně natáčet a rychle se stal populárním jako představitel ušlechtilých krásných mužů, takový byl jeho Moric Gerald v BEZHLAVÉM JEZDCI (1973), ale především malíř Voloďa z filmu MOSKVA, MÁ LÁSKA (1974), kde hrál osudovou lásku nadané japonské baletky.
V roce 1985 emigroval do USA, stal se jedním z mála ruských herců, kteří dobyli Hollywood. Ve Spojených státech v roce 1989 uzavřel třetí manželství; s manželkou Joan Borsten založil firmu Films by Jove (FBJ). V roce 1992 společnost FBJ získala licenci na půjčování více než 1200 kreslených filmů ze SSSR z národního studia 'Sojuzmultfilm', které vznikly v rozmezí let 1936-1989 a národního podniku 'Sojuzmultfilm' z let 1989-1991. Všechny filmy, s výjimkou osmdesáti vysílacích hodin se v roce 1994 vrátily zpět společnosti 'Sojuzfilm's právem nájmu nebo prodeji těchto filmů. Společnost tato práva nikdy nevyužila. Obchodní transakce svého času způsobila značný skandál, Vidov byl médii napadán, že „prodal Čeburašku“ (oblíbená animovaná postavička z čtyř kreslených filmů). V září 2007 práva k filmům koupil ruský podnikatel Ališer Usmanov a dal je dětskému kanálu Bibidon.
Ani po emigraci nepřestal být aktivním filmovým hercem; hrál po boku takových hvězd jako Arnold Schwarzenegger (RUDÉ HORKO, 1988), Mickey Rourke (SMYSLNÁ ORCHIDEJ, 1989) Katharine Hepburn (MILOSTNÁ AFÉRA, 1994), nebo Tony Curtis (NESMRTELNÍ, 1995).
Po mnoha letech, kdy po emigraci hrál v amerických a jugoslávských filmech, hrál v roce 2006 opět v ruském filmu ZAKLETÉ MÍSTO (2006). Sám o své účasti v tomto filmu řekl: „Nehrál jsem v Rusku skoro dvacet pět let! Samozřejmě, bylo příjemné být zas na ruském natáčení, v prostorách Mosfilmu, kde jsem už dlouho nebyl.“ Ve filmu hrál ženicha, s nímž se hlavní hrdinka seznámila přes internet.
Jakkoliv Oleg Vidov ještě nepatří do starého železa, nejspíš už nikdy nebude hrát postavu, která by dotykem mohla oživit celé město, jak to udělal v roli knížete Kvidona v Pohádce o caru Saltánovi.
