Biografia
Nora Cífková (někdy psána i jako Nora Cifková) se narodila 21. února 1920 v Praze do aristokratické rodiny. Studovala na nižším gymnáziu v pražské Dušní ulici. K divadlu ji přivedl rodinný přítel, dramatik a kritik Jaroslav Hilbert. Ač se na jeho popud měla stát hereckou elévkou pražského Národního divadla, dala přednost studiu na Státní konzervatoři v Praze u profesorů Jiřího Plachého a Anny Iblové.
Roku 1938 opustila po třech letech studia a rozhodla se nadále věnovat profesionální herecké dráze. Začínala v Novém divadle Oldřicha Nového (1938 – 1939). Poté pokračovala v Divadle Anny Sedláčkové (1939 až 1942) a nakonec v Intimním divadle se sídlem v Umělecké besedě na Malé Straně (1942 – 1945).
Kromě toho se za okupace věnovala zájezdové činnosti (účastnila se mj. též zájezdu do polských měst Breslau a Kattowitz, kde s dalšími herci vystupovala pro české totálně nasazené dělníky) a účastnila se veřejného kulturního života (př. Reprezentační večer filmových umělců).
Herectví Nory Cífkové značilo citově založený plachý projev, křehký zjev a kultivovanost v gestech. Ovšem některými kritiky byly její jemné a introvertní výkony označovány jako nevýrazné. Na českých jevištích se objevila např. ve hrách „Zaplaťte, slečno“, „Zlaté mládí“, „Hadrián z Římsů“, „Pán se šedivými skráněmi“ a další.
Kromě toho byla častým hostem pražského rozhlasu, kde se uplatňovala v různých hrách („Babička“ v režii Bohuše Hradila aj.), pořadech (často po boku Karla Högera) a při recitaci. Souběžně s divadelní drahou započala na rozhraní 30. a 40. let rozvíjet i svojí hereckou filmografii. Ve svých osmnácti letech debutovala jako septimánka v komedii JARKA A VĚRA (1938) režiséra Václava Binovce s Ladislavem Peškem a Evou Gerovou v titulních rolích.
O rok později, na samém konci 30. let, pokračovala dále s menšími rolemi jako chovanka kláštera v dalším Binovcově snímku, melodramatu LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939) se Zdenkou Sulanovou – volné pokračování filmu LÍZIN LET DO NEBE / LÍZA IROVSKÁ (1937), a jako mladá návštěvnice na dobročinné slavnosti v melodramatu Jana Svitáka SRDCE V CELOFÁNU (1939).
40. léta započala Nora Cífková výraznější úlohou kolegyně Jiřího Sutnara (Svatopluk Beneš) ze studií filozofie Kláry v melodramatu MINULOST JANY KOSINOVÉ (1940) J. A. Holmana. Ještě týž rok stvořila svojí největší a u diváků nejznámější úlohu melancholické komtesy Hortensie v přepisu stejnojmenného slavného románu Boženy Němcové BABIČKA (1940) režiséra Františka Čápa.
Úlohu dobrosrdečné babičky Marie Magdaleny Čudové – Novotné svěřil režisér Čáp (namísto navrhované Emy Pechové a Růženy Naskové) Terezii Brzkové. Po této roli se však Nora Cífková už do konce války na filmová plátna nevrátila. Za okupace zahynula v koncentračním táboře za odbojovou činnost její matka.
Po šesti letech se divákům představila už ve filmu znárodněné poválečné kinematografie, detektivce 13. REVÍR (1946) Martina Friče, kde se herečka předvedla jako snoubenka MUDr. Karla Chrudimského (Vilém Pfeiffer) Hlavsová. Film však byl roztočen ještě za okupace J. A. Holmanem s Lídou Baarovou. Snímek poté dokončil režisér Frič s Danou Medřickou.
Touto postavou Cífková ukončila svoji filmovou i divadelní hereckou dráhu. Ještě roku 1946 odešla do Velké Británie. Zde se vyučila a pracovala jako kosmetička v salónu Elizabeth Arden. V roce 1950 se vrátila kvůli těžké nemoci svého otce zpět do Československa. Nové poměry v republice už jí později nedovolily návrat do Anglie.
V Čechách se podruhé provdala za Vladimíra Novotného, s ním měla dva syny a nadále se věnovala jen rodině. Po sovětské okupaci emigrovala roku 1968 s manželem i syny do Austrálie. Usadila se a poklidně žije u své rodiny jako Věra Cífková – Novotny ve městě Gisborne u Melbourne.
Po roce 1989 několikrát navštívila rodné Čechy, naposledy roku 2006. Stále se těší z dobrého zdraví a nepřestává se aktivně zajímat o dění v rodné zemi. Zůstala představitelkou malých křehkých filmových rolí z přelomu 30. a 40. let.
