Biografia
Noëlle Noblecourt byla příležitostnou herečkou, především je ale ve Francii dodnes známá jako moderátorka, která byla v šedesátých letech vyhozena z televize kvůli příliš krátkým sukním. Její vlastní jméno je Danielle Cron a narodila se za druhé světové války v Alžírsku, které tehdy patřilo k francouzské koloniální říši. Koncem padesátých let se začala uplatňovat jako herečka epizodních rolí ve filmu, objevila se například v úspěšné romantické komedii DĚVČE NA LÉTO (La fille pour l'été, 1960), u nás jsme ji mohli vidět v menší roli Margot ve filmu ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ (Angélique marquise des anges, 1964).
Mezitím v roce 1961 začala pracovat jako hlasatelka v televizní stanici ORTF, kde později měla každou neděli i vlastní pořad. Její kariéra populární moderátorky skončila v roce 1964, kdy s ní byl s okamžitou platností rozvázán pracovní poměr kvůli minisukni s odhalenými stehny. Až po třiceti letech v rozhovoru řekla, že skutečným důvodem bylo odmítnutí milostných návrhů ze strany ředitele zpravodajství ORTF Raymonda Marcillaca. Po odchodu z televize ale nezahálela, zkoušela štěstí v divadle, hrála například v Théâtre des Nouveautés (1964), kromě toho se pokusila prosadit jako zpěvačka. I tady ale opět narazila a její první singl s písní Doucement se kvůli údajně příliš erotickým vzdechům mohl v rádiích vysílat až po 23. hodině (při poslechu písně dnes ale zjistíte, že nic pohoršujícího to není).
Příležitostně se znovu objevovala jako herečka ve filmu i televizi, točila i pro zahraniční produkce, objevila se tak například v jednom dánském filmu a německém televizním seriálu. Před filmovou kamerou stála v roli letušky po boku Roberta Hosseina v kriminálce MUŽ, KTERÝ ZRADIL MAFII (L'homme qui trahit la mafia, 1967), ve stejném roce hrála poměrně velkou úlohu novinářku Claude v mysteriózním filmu BELPHEGOROVA KLETBA (La malédiction de Belphégor, 1967).
Koncem šedesátých let zmizela z očí veřejnosti a věnovala se rodině, před kamerou se po delší přestávce objevila v u nás neznámé komedii ON SE CALME ET ON BOIT FRAIS A SAINT-TROPEZ (1987). Až v nedávné době se znovu zviditelnila díky svému boji s rakovinou. K této tématice znovu vystupuje v televizi a především je autorkou úspěšné knihy To nic, to je jen rakovina (C'est rien! C'est juste en cancer, 2012), v níž ke své nemoci přistupuje s překvapivě humorným nadhledem.
