Biografia
Nick Zedd (narozen 25. ledna 1958 Tahoma Park Maryland) je americký nezávislý filmový tvůrce. Zedd v roce 1985 poprvé užívá termínu Cinema of Trangression, kterým označuje volně propojenou skupinu filmařů a umělců, jejichž práce, tak jako jeho, staví na svém potenciálu šokovat a užití černého humoru. Za předchůdce hnutí by bylo možné označit například Andyho Warhola či Kennetha Angerra. Zeddovými spolupracovníky se stali Richard Kern, Tessa Hughes Freeland, Lung Leg a Lydia Lunch. Pod různými pseudonymy v letech 1984 – 1990 Zedd také psal a redigoval Underground Film Bulletin, postavený na propagaci práce této skupiny.
Nick Zedd režíroval několik velmi nízkorozpočtových snímků natočených nejlevnějšími 8mm kamerami, které zahrnují THEY EAT SCUM (1979), GREEK MAGGOT BINGO (1983) a také mnoho krátkometrážních záležitostí. Od roku 2004 spolupracuje s Rev. Jen Miller na televizním seriálu ELECTRA ELF, který dává prostor autorům a performerům newyorské undergroundové scény. Mimojiné je autorem dvou autobiografických publikací, Bleed (1992) a Totem of the Depraved (2007). Taktéž učinkoval s noise seskupením Zyklon B, s nímž v roce 2000 vydal singl Consume and Die. Jeho oficiální web uvádí, že se z East Village uchýlil do exilu a nyní žije ve Williamsburgu, Brooklyn.
Hlavní principy a teze Zeddovy tvůrčí filozofie jsou obsaženy v Cinema of Transgression Manifesto. „Navrhujeme vyhodit všechny školy filmu do povětří a nikdy už nedělat nudné filmy.“ (Manifesto). „Otevřeně odmítáme zkostnatělý akademický snobismus, který vztyčil památník lenosti jinak známé jako strukturalismus, a který pokračoval tím, že pozavíral ty filmaře, co byli schopni jeho šarádu prokouknout.“ (Manifesto).
V interview pro Montreal Mirror, Nick Zedd stručně charakterizuje posuny ve své tvorbě: „Začínal jsem produkováním fetišistických výsměchů, které jsem maskoval jako akční nebo dobrodružné filmy. Teď už to není o Super-8 nebo 16 mm. Teď je to mini-DV a úpravy na počítači. Můžu taky dělat zvláštní efekty a CGI všude tam, kde by mě to předtím stálo tisíce. Ale stále používám miniatury, loutky a levné kostýmy s lepším výsledkem než Hollywood. Pořád je to „na koleně“ a s neplacenými herci. Mám stejná témata, stejné terče, kterým se vysmívám ze své kupky hnoje. Možná se to teď s internetem a televizí dostane k více lidem. Amaterský přístup je pořád ten nejlepší k objevování nových věcí. To se pak všechno ztratí, když převládne profesionalismus.“
Celým hnutím The Cinema of Transgression se podrobně zabývá Jack Sargeant ve své knize Deathtripping: The Cinema of Transgression.
