Biografia
Michel Duplaix se dnes již řadu let a úspěšně věnuje sochařství, předtím byl ale hercem a na své konto nastřádal početnou a i z našeho pohledu zajímavou filmografii. Od dětství se zajímal o výtvarné umění, studoval ale práva, během studií se nicméně v pařížské Latinské čtvrti setkával s umělci. Ke své první malé roli na jevišti se dostal náhodou, další shodou okolností pak brzy pokročil k větším hereckým úkolům. Na přelomu 50. a 60. let byl již profesionálním hercem a nedlouho nato vstoupil i před kamery, nejprve to bylo v televizní adaptaci Goethova dramatu EGMONT (1961), v témže roce malou rolí debutoval i ve filmu (KŮŽE A KOSTI – La peau et les os, 1961).
Početnější příležitosti před kamerou mu nabídl významný režisér Georges Lautner, připomeňme například film NEBOŽTÍCI (Des pissenlits par la racine, 1964) nebo kriminálku PAŠA (Le pacha, 1968) s Jeanem Gabinem v hlavní roli, kde Duplaix hrál inspektora justiční policie. Úlohy policistů jej ostatně provázely častěji, inspektora po boku Louise de Funèse hrál ve filmech FANTOMAS (Fantômas, 1964) a FANTOMAS SE ZLOBÍ (Fantômas se dechaine, 1965). Sám Duplaix také rád vzpomíná na několikeré natáčení s Edouardem Molinarem, i když například přiznává problematickou spolupráci režiséra s Louisem de Funèsem u filmu HIBERNATUS (1969; tady Duplaix hrál znovu inspektora).
Zvláště vytíženým filmovým i televizním hercem byl Michel Duplaix na přelomu 60. a 70. let, kvůli rodinným problémům se ale poté jeho kariéra dostala do útlumu. Proto s vděčnosti přijal fakt, že si na něj opět vzpomněl Louis de Funès a ve filmu RABÍN JÁKOB (Les aventures de Rabbi Jacob, 1973) dostal menší roli policejního inspektora na letišti Orly. V téže době se objevil také jako přednosta stanice v hodnotném válečném dramatu VLAK (Le train, 1973). Později hrál často v kriminálních televizních seriálech nebo v televizních adaptacích divadelních her a literárních předloh. Opět s Jeanem Gabinem se setkal v menší úloze novináře v komedii SVATÝ ROK (L’année sainte, 1976), dvakrát filmoval také s populární skupinou Les Charlots a opět postava inspektora v komedii BAŽANTI KONTRA DRAKULA (Les Charlots contre Dracula, 1980) byla jednou z jeho posledních ve filmu.
Na jevišti stál naposledy v roce 1989, v televizi ukončil své angažmá o dva roky později, od té doby se zdržuje v soukromí a věnuje se své dávné vášni, sochařství. Nejčastěji pracuje s bronzem, svá díla s úspěchem vystavuje a obdržel již i několik prestižních cen. I když v sochařství nachází plné uspokojení, rád a s úctou vzpomíná na svou třicetiletou práci u filmu, televize a divadla.
