Biografia
Neoblíbená politická figura, na první pohled působící neohrabaně díky velkým brýlím, kšiltovce a objemným džínám. Michael Moore je nejméně bojácný a nejvíce populistický politický komentátor. Pasivně agresivním stylem se pouští do závažných otázek pomocí inteligentního vtipu a humoru a doufá, že zaujme veřejné mínění. Věří, že USA zaujmou jednotný politický postoj.
Jeho politické názory dospěly v jeho domově, kde se 23. dubna 1954 narodil. Ve Flintu, městu, kterému dominovala automobilka General Motors, viděl jak jeho irský otec a dědeček tvrdě vydělávali na živobytí. A pak trpce sledoval, jak firma většinu obyvatel města najednou propustila a odstěhovala se do Mexika, které má levnější pracovní sílu. Město zůstalo bez prostředků, zatímco akcionáři General Motors si namastili kapsy. Mooreova touha odhalit cizí kompromitující spolupráci začala, když byl skautem a ukázal na všechny podnikatele, kteří „znečistili“ Flint. V osmnácti letech vyhrál křeslo ve flintské školní radě, což z něj učinilo nejmladší osobu v historii USA, která zastávala veřejný úřad. Preferováním aktivit před studováním, se stal žurnalistou v Hlasu Flintu (Flint Voice). Časem jim začal dělat šéfredaktora a noviny přejmenoval na Hlas Michiganu (Michingan Voice), které ač levicově zaměřené, často dávali prostor všem možným argumentům jiných politických stran.
Jeho prvním filmem se stal ROGER AND ME, dokument popisující část ekonomického kolapsu ve Flintu. Během natáčení však Mooreovi došly peníze a tak prodal svůj dům a začal hostoval ve večerním bingu. Snímek dokončil a finanční úspěch dokumentu je jedním z největších vůbec. Následně se začal motat v televizi, kde však nenabyl pořádné důvěryhodnosti. A tak v roce 1996 napsal knihu politických komentářů, Zredukuj Tohle (Downsize this), která se okamžitě stala bestsellerem.
Následně poté se pustil do práce na dalším dokumetu BOWLING FOR COLUMBINE (2002), ve kterém se opřel do problematiky zbraní. Název filmu parafrázoval jméno jedné z amerických středních škol, ve které dva mladíci postříleli většinu svých spolužáků. Na mušku si taky vzal vysokou úmrtnost v USA jako důsledek jejich používání a volného trhu s nimi. Komerční úspěch, ale taky Zlatá palma na festivalu v Cannes a Oscar pro nejlepší dokument, mu otevřely cestu k dalšímu ambicióznímu projektu.
FAHRENHEIT 9/11. Název knihy 451° Fahrenheita od Raye Bradburyho a 9. 11. 2001. Tyto dvě témata skloubil do názvu svého snímku, ve kterém tvrdě zkritizoval prezidenta George W. Bushe, jeho vedení státu a americkou invazi do Iráku. I přesto, že je Fahrenheit 9/11 považován za jeden nejnevkusnějších dokumentů všech dob, dokázal přesvědčit porotu festivalu v Cannes, které tehdy předsedal Quentin Tarantino, aby snímku udělila Zlatou palmu.
Mooreovi nejdou upřít dvě věci: neobjektivnost a vtip. A právě díky tomu dokáže spolehlivě dělit diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory, vířit debatami mezi v politických kruzích, přivádět k šílenství filmové kritiky a získávat si sympatie od kontroverzních umělců, kteří s ním sdílejí jeho politickou příslušnost. Navíc po vítězství George W. Bushe ve volbách v roce 2004, se rozhodl natočit pokračování Fahrenheita, „aby ukázal Američanům, jakou udělali chybu“
