Biografia
Martin Landau se narodil židovským rodičům, Selmě a Morrisovi, v newyorském Brooklynu. Otec, strojník, pocházel z Rakouska. Nikoho by tehdy ani nenapadlo, že bude jejich syn jednou (na festivale “Welcome Back to Brooklyn“ v roce 1992) prohlášen "Králem Brooklynu". V sedmnácti Landau začínal jako karikaturista a ilustrátor pro “New York Daily News” (1948-1953), ale ovlivněn fantastickým světem filmu a Charlie Chaplinem se rozhodl stát hercem. V roce 1951 si odbyl svůj jevištní debut, a sice ve hře“Detective Story" v “Peaks Island Playhouse“ v Peaks Island (Maine). V tomtéž roce debutoval v New Yorku ve "First Love." Okolo 2 tisíc umělců se v roce 1955 hlásilo na exkluzivní divadelní školu Lee Strasberga a pouze dva byli přijati: Steve McQueen a právě Landau. S McQueenem, stejně jako s Jamesem Deanem, byli velcí kamarádi (Když se Martin ptal Steva, odkud ho zná, tak ten ho údajně jednou zahlédl jak vjíždí do garáže, ve které - McQoueen - jako mechanik opravoval Deanovu motorku).
Na přelomu 40. a 50. let ho mohli diváci pravidelně vidět na televizní obrazovce: "Playhouse 90" (1956), "Studio One" (1948), "The Philco Television Playhouse" (1948) aj. Pověst si vybudoval, když nahradil Franchota Tona v mimobroadwayské obnovené premiéře Čechovova dramatu “Strýček Váňa“ (1956). Na Broadwayi úspěšně debutoval v roce 1957 v ”Middle of the Night” (povzbuzen svým učitelem, Lee Strasbergem, Landau také herectví později vyučoval. Mezi jeho žáky patřili třeba Jack Nicholson a Anjelica Huston). S kočovnou společností po boku Edwarda Robinsona zamířil na Západ.
Filmový debut přišel v Milestoneově válečném dramatu PAHOREK PORK CHOP (1959), vedle Gregoryho Pecka, ale první velkou roli mu přinesl až dnes již klasický thriller Alfreda Hitchcocka, NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU (1959), ve kterém byl jako Leonard “zastřelen“ na Mount Rushmore, kde na skále šlapal na prsty Carymu Grantovi bojujícímu o holý život. Jako Rufio se objevil i ve známém a do té doby vůbec nejnákladnějším spektáklu, KLEOPATRA (1963), který málem přivedl studio MGM na mizinu. O dva roky později si vedle celé řady filmových hvězd zahrál jinou historickou postavu, nejvyššího židovského kněze Kaifáše, v dramatu NEJVĚTŠÍ PŘÍBĚH VŠECH DOB (1965) o životě Ježíše Krista.
V roce 1963 si “vystřihl“ pozoruhodné role ve dvou dílech sci-fi série "The Outer Limits" (1963), o pár let později odmítl Genem Roddenberrym nabízenou roli Spocka v seriále “Star Trek” a místo ní přijal roli mistra převleků, Rollina Handa, v dobrodružném seriále “Mission: Impossible“ (1966-1969) a stal se jednou z jeho nejznámějších postav. Vynesl mu Zlatý glóbus (1968) pro “nejlepšího televizního herce“ a v letech 1967-69 rovněž tři nominace na cenu Emmy pro “nejlepšího herce”. Zajímavostí je, že jakmile zmíněný seriál opustil, nahradil ho na jeho místě právě ”Pan Spock”, čili Leonard Nimoy.
Landau přitom zpočátku smlouvu odmítal, bál se totiž, že naruší jeho filmovou kariéru; ”plnohodnotným” členem osazenstva se stal ale hned během druhé sezóny. Postava Rollina Handa po něm žádala užití širokého spektra výrazových prostředků a předevedení palety charakterů, od diktátorů po zločince - v několika dílech hrál i dvojrole. Produkci opustil po sporech ohledně svého platu, když nově příchozí, Peter Graves, dostal více než on, který měl přitom ve smlouvě, že musí mít minimálně stejně jako nejlépe placený herec seriálu. Zahrál si zde i se svojí tehdejší ženou, Barbarou Bain, mimochodem první herečkou, která byla na cenu Emmy nominována hned tři roky po sobě (1967-69) a pokaždé se svým manželem!
Jako válečný zajatec navrátivší se z Vietnamu se představil v televizním filmu WELCOME HOME, JOHNNY BRISTOL (1972). V roce 1973 pracoval na nakonec neuvedeném pilotním snímku pro projekt stanice NBC s názvem "Savage", který režíroval tehdy mladý Steven Spielberg. V polovině 70. let se Landau, Bain a Barry Morse vrátili na obrazovky v britském sci-fi seriále ”Space: 1999” (1975-1977). Ačkoli se díky pečlivému zpracování scén stal klasikou, kritika se mu vysmívala a po dvou sezónách skončil. Sám Landau byl dosti kritický ke scénáři I dějové lince, zvláště během druhé sezóny, ale celý štáb a herce velebil. Poté nabraly umělecké dráhy Landaua a jeho ženy sestupný směr, objevovali se ve vedlejších rolích řady filmů a televizních pořadů kolísavé kvality, patří sem například THE HARLEM GLOBETROTTERS ON GILLIAN´S ISLAND (1981), který je pokládán za jakýsi nadir jeho kariéry. Landau, jeden z nejtalentovanějších charakterních herců Hollywoodu, přijímal role hluboko pod svými možnostmi (nízkorozpočtový sci-fi horor THE BEING, 1983).
Renesance jeho kariéry začala sitcomem "Buffalo Bill" (1983), na Broadwayi převzal titulní úlohu v obnovené premiéře "Draculy" (kterého na Broadway v roce 1927 mimochodem přivedl sám Bela Lugosi) a taky objížděl štace s národní kočovnou společností. Koncem 80. let, po oskarové nominaci pro ”nejlepšího herce ve vedlejší roli” v Coppolově TUCKER: ČLOVĚK A JEHO SEN (1988), zažil Landau velký comeback (za roli získal svůj druhý Zlatý glóbus). Další nominace přišla už o rok později, za skvělé podání záletného manžela v Allenově komedii ZLOČINY A POKLESKY (1989). V roce 1989 mimochodem odmítl roli Carla Grissoma v Burtonově adaptaci BATMAN (1989).
Následovalo ztvárnění slavného “lovce nacistů“, Simona Wiesenthala, v britském televizním filmu MAX A HELENA (1990) a v roce 1994 tolik očekávána meta, na kterou už dvakrát sahal, a sice cena Akademie pro”nejlepšího herce ve vedlejší roli” za kritiky nadšeně přijatou postavu Bely Lugosiho v životopisném dramatu Tima Burtona ED WOOD (1994). Během přebírání scény byl Landau viditelně frustrován orchestrem, který zkrátil jeho řeč: na pódiu zvedl pěst a křičel "Ne!" Později vysvětloval, že chtěl ještě poděkovat Lugosimu a cenu věnovat právě jemu (a reportér “L.A. Times” tehdy přímo uvedl, že "cenu získává Martin Landau; její stín Bela Lugosi." ).
Role mu přinesla nejen třetí Zlatý glóbus a Cenu Sdružení filmových herců, ale také vrcholná ocenění mimojiné od Kruhu newyorských, bostonských, chicagských, kansaských i losangeleských filmových kritiků a také Národního sdružení filmových kritiků. Zajímavostí je, že dvě ze svých tří oskarových nominací Landau získal za ztvárnění skutečných osobností. Připomeňme také památné vystoupení ve vedlejší roli v Darabontově romantickém dramatu MAJESTIC (2001) s Jimem Carreyem. Čtvrtou a pátou nominaci na Emmy, pro “vyjímečného herce hostujícího v dramatickém seriále“, získal v roce 2004 a 2005 za seriál "Beze stopy" (2002). V roce 2006 jako hollywoodský producent snažící se obnovit svoji zašlou slávu hostoval v seriále ”Vincentův svět” (2004). Za roli byl pak v roce 2007 nominován na další (šestou) Emmy.
Za zásluhy o filmový průmysl má dnes také hvězdu na hollywoodském ”Chodníku slávy”. Kromě hraní napsal předmluvy k divadelním pamětem Barryho Morsea, ”Remember With Advantages “ (2006) a k biografii Jima Smithe o Timu Burtonovi. Manželství s Barbarou Bain (svatba 1957 - rozvod 1993) mu přineslo dvě dcery, Susan a Juliet, která také hraje. V současné době žije ve West Hollywood v Kalifornii.
