Biografia
Marie Štrosová – Steinerová se narodila 10. ledna 1923 v Mladé Boleslavi do divadelní a hudební rodiny jako Marie Štrosová. Otec byl činoherec Štros a matka Marie Minářová – Štrosová (1896 – 1968) operní pěvkyní a na rozhraní dvacátých a třicátých let (1929 až 1931) sólistkou opery Národního divadla v Brně. Malá Marie se s rodiči přestěhovala do Prahy a začala navštěvovat vinohradské gymnázium. Po maturitě se rozhodla pokračovat v rodinné tradici a odešla studovat zpěv na pražskou Státní konzervatoř u profesorů Jana Hilberta Vávry a Běly Chalabalové – Rozumové, kterou absolvovala až v roce 1947.
Ještě jako posluchačka konzervatoře, kdy se rozhodovala mezi činohrou a operou, byla angažována do činoherního Divadla Vlasty Buriana (1942 – 1943), kde získala první jevištní zkušenosti po boku Krále komiků. S divadlem však musela skončit, poněvadž byla udána a vyslýchána na gestapu a do konce války se už nesměla na divadelních prknech objevit. V této době se zejména věnovala svému osobnímu životu, provdala se a měla děti. Po okupaci byla přijata ještě do činohry a opery pražského Divadla 5. května (1945 – 1946).
Následně se tedy začala plně věnovat operní zpěvu v opeře v Ostravě (1946 – 1948), kde předtím (20. listopadu 1943) vystoupila v titulní roli opery „Rusalka“ Antonína Dvořáka. V roce 1948 se stala sólistkou opery Národního divadla v Brně, kde se z mladodramatické pěvkyně vypracovala na skvělou umělkyni v oboru dramatického sopránu v hlavních rolích našeho i zahraničního repertoáru. Roku 1981 odešla z této scény po třiatřiceti letech na odpočinek. Kromě operního zpěvu se v průběhu své pěvecké dráhy úspěšně věnovala i koncertní činnosti. Od konce 40. let až do 70. let nepravidelně s velkým úspěchem hostovala v opeře pražského Národního divadla („Dalibor“, „Její pastorkyňa“, „Šárka“, „Rusalka“, „Dvě vdovy“, „Fidelio“, „Aida“, „Elektra“, „Libuše“, „Káťa Kabanová“ atd.).
Marie Štrosová – Steinerová plně využívala svůj průrazný hlas, vrozený temperament, herectví založené na psychologické hloubce a mimickém umění. S postupem času se vyvinula v nejpřednější brněnskou operní zpěvačku, jejíž doménou byly úlohy janáčkovské a čapkovské. Zpívala v operách „Osud“ (Matka), „Její pastorkyňa“ (Jenůfa a Kostelnička), „Krútňava“ (Katrena), „Věc Makropulos“ (Emilie Marty), „Tosca“ (Floria Tosca), „Piková dáma“ (Elisa), „Rusalka“ (Cizí kněžna), „Prodaná nevěsta“ (Mařenka) apod.
Aby si přivydělala, statovala od šestnácti let ve filmu. Z četných statování nejvíce vzpomínala na malou epizodku přítelkyně Slávky Felixové (Lída Chválová) v komedii Martina Friče TETIČKA z roku 1941. Díky svému angažmá u Vlasty Buriana získala i svoji jedinou velkou a titulní plnohodnotnou filmovou úlohu. I když ji bylo pouhých devatenáct let vytvořila po boku svého chlebodárce a principála docela přirozený a civilní výkon.
Pod režijním vedením režiséra Vladimíra Slavínského sehrála v komedii RYBA NA SUCHU (1942) Anči Rybovou, jejímž otcem je zachránce a převozník František Ryba (hrál ho Vlasta Burian), s nímž nejen zachraňuje nebohé tonoucí a pomáhá mu v živnosti, ale musí s ním bojovat o svoji lásku, Ing. Františka Pánka, který chce sebrat otci Rybovi milovanou řeku a řemeslo. I když se soudilo, že tato postava byla posledním výkonem této umělkyně, není to pravda. Po dlouhých dvaceti šesti letech se představila jako Oktavián v opeře „Růžový kavalír“ v Schormově podobenství FARÁŘŮV KONEC (1968).
Marie Štrosová – Steinerová se dlouhá léta věnovala taktéž pedagogické činnosti. Nejdříve od roku 1962 jako profesorka na brněnské Státní konzervatoři a v pozdějších létech na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU). Až do vysokého věku působila též jako hlasová poradkyně. V roce 1954 se stala v Praze vítězkou pěvecké soutěže o Cenu Emy Destinové. Za celoživotní mistrovství v kategorii opera získala Cenu Thálie (2004), Cenu Senior Prix (2004) a Cenu DIVA (2008). I dnes se Marie Štrosová – Steinerová aktivně zapojuje do brněnského kulturního života a užívá si důchodu.
