Maja Komorowska

Biografia

(gazeta.pl, březen 2011) Maria Janina Maja Komorowska-Tyszkiewicz ukončila v roce 1960 Katedru loutkového divadla v Krakově, v tomtéž roce debutovala na scéně krakovského Divadla Groteska a udělala současně i první filmovou zkušenost: propůjčila svůj hlas postavičce v animované adaptaci MAŘENKA A TRPASLÍCI (1960, Marysia i krasnoludki). O tři roky později složila externě herecké zkoušky. Od roku 1961 do roku 1968 vystupovala se souborem Jerzyho Grotowského, nejprve v Divadle 13 řad v Opolí a následně v Divadle Laboratorium ve Vratislavi. Po odchodu z Laboratoria působila v dalších vratislavských divadlech, např. Teatr Polski - za roli Hamma v "Konci hry" Samuela Becketta obdržela hlavní cenu na 12. Divadelních setkáních v Kališi. Za počátek filmové kariéry Maji Komorowské se pokládá role frivolní Belly v dramatu RODINNÝ ŽIVOT (1970) Krzysztofa Zanussiho. Rok nato natočila se Zanussim ZA STĚNOU (1971, Za ścianą), kde ztvárnila naopak zakomplexovanou a frustrovanou vědkyni Annu. Obě role získaly ceny na domácích i zahraničních festivalech (nejlepší herečka na MFF v Sanremu za roli Anny) a zakrátko se stala Zanussiho oblíbenou herečkou; několik scénářů psal přímo s myšlenkou na ni a spolu vytvořili filmy, které dnes patří mezi polskou klasiku. V roce 1972 odešla do varšavského divadla Teatr Współczesny, ve kterém působí dodnes. Ve Varšavě vystupovala pohostinsky na řadě scén (Stara Prochownia, Scena Prezentacje, Teatr Dramatyczny). Po shlédnutí ZA STĚNOU nabídnul Andrzej Wajda herečce roli Rachel ve své adaptaci divadelní hry VESELKA (1973), Komorowská však byla názoru, že by se pro ni lépe hodila Ewa Demarczyk. Za tuto vedlejší roli byla nakonec oceněna Zlatým hroznem (Złote Grono) na Lubuském filmovém létě. Role účetní Marty Siemińské v dramatu ČTVRTLETNÍ BILANCE (1975) jí zase vynesla cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Gdyni (FPFF). Zahrála si v road movie BUDAPEŠŤSKÉ POVÍDKY (1976) Istvána Szabó. Vidět jim můžeme v na Oskara nominovaných Wajdových snímcích SLEČNY Z VLČÍ (1979) a ČLOVĚK ZE ŽELEZA (1981). Pokračovala ve spolupráci se Zanussim: SPIRÁLA (1978), KONTRAKT (1980), POKUŠENÍ (1982), ROK KLIDNÉHO SLUNCE (1984) oceněný Zlatým lvem na Benátském filmovém festivale. Od roku 1982 vyučuje ve Varšavské divadelní akademii. V 80ých letech se objevila v pouhých pěti představeních (např. "Tři sestry" A.P.Čechova, "Locika a libeček" Petera Shaffera - za roli v posledně jmenovaném obdržela mj. hlavní cenu na 30. Divadelních setkáních v Kališi). Ztvárnila Irenu v prvním díle Kieślowského televizní série DEKALOG (1988). Za roli v STAN POSIADANIA (1989) se opět dočkala nominace na cenu pro nejlepší herečku v hlavní roli na FPFF v Gdyni. V 90ých letech byla Komorowská na jevištích k vidění o poznání častěji, např. "Návštěva staré dámy" Friedricha Dürrenmatta, "Šťastné dny" Samuela Becketta – o roli Winnie sama Komorowska tvrdí že je v ní vše, co si sama myslí o životě. Řadu cen obdržela za roli Cecily Robson v "Kvartetu" Ronalda Harwooda. "Jerzy Grotowski hodně mluvil o paměti těla, o tom, že celé naše tělo je pamětí. Co je třeba udělat je odblokovat tělo – paměť. Tato funkce těla způsobí, že přenos, to co se snažíme sdělit, má své bohatství..." - "Mnohahodinová cvičení v divadle u Jerzyho Grotowského byla injekcí pro celý život. Nikdy jsem neměla problém s gymnastikou, stojkou nebo jízdou na koni, a vždy mě to velmi bavilo. Nevyužívala jsem dabérů, např.ve filmu CWAL". (z rozhovoru, magazynvip.pl). Za roli Idalie Dobrowolské v dramatu CWAL (1996) získala podruhé cenu pro nejlepší herečku na FPFF v Gdyni a cenu pro nejlepší herečku na MFF v Torontu. V roce 1996 otiskla své dlaně na "Hvězdné promenádě" v Mezizdrojích. Pod vedením Andrzeje Wajdy natočila válečná dramata WYROK NA FRANCISZKA KLOSA (2000) a KATYŇ (2007). V roce 2006 ztvárnila Annu Meister ve hře "Nad všemi vrcholky klid" Thomase Bernharda, za kterou získala v roce 2008 titul nejlepší herečky na festivalu v Lodži. Velkého uznání se jí dostalo za kreaci Sáry Bernhardtové v "Posledním létě" Johna Murrella ("partitura, ve které můžete rozprostřít celou síť emocí, od radosti po smutek, zlost, hněv; od tragédie po frašku. A i když postupujeme podle daného textu, nikdy nemůžeme předvídat, co přijde."). Role Hanny Szandroy z maďarského snímku OSMÝ DEN TÝDNE (2007) byla na Lubuském filmovém létě oceněna zvláštní cenou za vynikající herecký výkon. REWIZYTA (2009) přinesla další osudy hrdinů Zanussiho filmů ze 70ých let a Wieczyńského životopisné drama POPIEŁUSZKO. SVOBODA JE V NÁS (2009, Popiełuszko. Wolność jest w nas) nám představilo "kněze Solidarity". V roce 2011 režírovala divadelní představení "Slečny z Vlčí" podle povídky Jarosława Iwaszkiewicze, které obdrželo cenu Grand Prix na VI.Mezinárodním festivalu divadelních škol ve Varšavě. Maja Komorowska je dcerou hraběte Leona Komorowského z Kurmenů erbu Korczak a Ireny z Leitgeberů. Její bratr-dvojče Piotr je rovněž hercem. Současný polský prezident (ve funkci od srpna 2010), Bronisław Komorowski, je jejím bratrancem. V prosinci 1959 se Maja provdala za Jerzyho Huberta Tyszkiewicze pocházejícího rovněž z hraběcí rodiny. Má syna Pawla (1963), dvě vnučky a dva vnuky. Dlouhá léta je aktivní ve společenském a kulturním životě, podporovala otevření varšavského onkologického hospicu, účastní se Týdnů křesťanské kultury. Za výjimečného stavu v Polsku (1981-1983) pomáhala zadrženým (byla členkou Primasovského výboru pro pomoc zadrženým a jejich rodinám). Je častým hostem polských center ve světě, ve kterých svým charakteristickým hlasem recituje verše a s večery poezie objíždí rovněž Polsko. Básníkem nejbližším jejímu srdci je Cyprian Kamil Norwid, často recituje díla Zbigniewa Herberta, Czesława Miłosze, Wisławy Szymborské a knězů Jana Twardowského a Janusze Pasierby. Od roku 1991 je profesorkou a dnes již uznávanou autoritou na Divadelní akademii Aleksandra Zelwerowicze ve Varšavě. Roku 1993 jí vyšla kniha nazvaná "31 dni maja" a Barbara Osterloff napsala knihu rozhovorů "Pejzaż. Rozmowy z Mają Komorowską". Výběr z dalších ocenění: Cena Zbigniewa Cybulského pro nadané mladé herce (1972) - Zlatý Záslužný kříž (1975) – Cena ministerstva zahraničních věcí za výjimečné zásluhy o polskou kulturu v zahraničí v roce 1990 (1991) – Medaile Anny Kamieńské za vynikající umělecké výsledky a obětavou práci pro křesťanskou jednotu (1991) - Rytířský kříž Řádu znovuzrozeného Polska (2000) – Cena TOTUS v kategorii "výsledky na poli křesťanské kultury" (2001) - Stříbrná medaile "Za zásluhy o obranu země" (2002) - Komandérský kříž Řádu znovuzrozeného Polska (2004) – Zlatá medaile "Za zásluhy o kulturu Gloria Artis" (2008) od ministra kultury a národního dědictví - Komandér Řádu umění a literatury (2010, Francie) - Rytířský kříž Řádu znovuzrozeného Polska (2011) udělený prezidentem země. (na dotaz, co pro ni znamená herectví, magazynvip.pl)