Biografia
Magda Vašáryová se narodila v Banské Štiavnici v učitelské rodině. Otec byl středoškolský učitel literatury a gramatiky, matka učila němčinu. Sestra Emília je úspěšnou slovenskou herečkou. Základní školu absolvovala ve Štiavnici, pokračovala studiem na matematicko-fyzikálním gymnáziu v Bratislavě a poté nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského. Studium sociální psychologie ukončila v roce 1971. Provdala se za herce Milana Lasicu a počátkem 80. let se jí narodily dvě dcery, kvůli kterým na tři roky přerušila hereckou kariéru.
V dětství netoužila po kariéře herečky, ale vášnivě četla a představovala si dráhu spisovatelky. Pro film ji objevil režisér Štefan Uher, který s ní sice netočil, ale nafotil ji a na pohlednou, křehce vypadající dívku upozornil kolegy. První film SENZI MAMA natočila už v 15 letech, ale nedlouho poté se v Bratislavě objevil režisér Vláčil, který hledal neokoukanou tvář pro svůj snímek MARKÉTA LAZAROVÁ. Bezprostřední temperamentní dívka s naivním dětským výrazem ho zaujala. Vzhledem k věku (natáčení probíhalo mezi jejím 16. a 17. rokem) byla dostatečně tvárná a ideálně splňovala režisérovy představy o dívce z raného středověku.
Filmování bylo pro Vašáryovou traumatizujícím zážitkem. Natáčelo se na Šumavě v obtížných podmínkách, byla odloučená od rodiny a místo líčení ji pro autenticitu temného středověku každé ráno špinili. Ze školy byla pryč tak dlouho, že ji málem nepustili k maturitě. Pod dojmem této zkušenosti se zařekla, že už nebude točit, a chtěla studovat matematiku. Film, dnes považovaný za jeden z nejlepších historických snímků na světě, ji ale tak proslavil, že novým nabídkám neodolala. Ještě během vysokoškolského studia natočila někoilk dalších významných filmů jako byli Jakubiskovi ZBEHOVIA A PÚTNICI, RADÚZ A MAHULENA a s Karlem Zemanem podnikla fantastický výlet NA KOMETĚ. V 70. letech byla považována za jednu z nejkrásnějších a nejtalentovanějších hereček v Československu. Díky MARKÉTĚ LAZAROVÉ se stala zároveň první slovenskou herečkou, která se proslavila v zahraničí.
Po vysokoškolském studiu začala hrát v Divadle na korze, kde se seznámila se svým budoucím manželem. Po zrušení divadla přešla s celým souborem na Novou scénu, kde odehrála 25 premiér a ztvárnila téměř všechny hrdinky Čechovových her. V roce 1983 nastoupila do Slovenského národního divadla. Zároveň se intenzivně věnovala filmu. Natočila jich kolem padesáti, nejznámější a divácky nejvděčnější rolí byla paní správcová v Menzelově hrabalovské komedii POSTŘIŽINY. Nevyhnula se přirozeně ani několika propadákům, jako bylo Vávrovo studenoválečné TEMNÉ SLUNCE nebo nepovedené ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE Marie Poledňákové. Celkově ale převládaly v její filmografii nadprůměrné kousky. Často byla obsazovaná i v televizi, objevila se ve 120 televizních inscenacích. Zatímco v 70. letech hrála především jemné a snivé dívky, díky paní správcové z POSTŘIŽIN se přeorintovala na emancipované a energické ženy ze současnosti.
Na počátku 90. let přijala nabídku Václava Havla na velvyslanecký post v Rakousku a Vašáryová se začala věnovat politice. Po rozpadu Československa se podílela na založení Slovenské spoločnosti pro zahraniční politiku a sedm let byla její ředitelkou. Založila dva časopisy - Zahraniční politiku a anglický půlročník Slovak Foreign Policy Affairs. V roce 1999 se v prvním přímých volbách stala kandidátkou slovenského mimovládního sektoru na post prezidentky Slovenské republiky a obdržela 6,5 % hlasů. O rok později nastoupila do služeb SR jako velvyslankyně v Polsku a po pětiletém působení se stala státní tajemnicí ministerstva zahraničních věcí. Od roku 2006 je poslankyní slovenského parlamentu za středopravou SDKÚ. Je aktivní publicistkou a autorkou dvou knih věnovaných etiketě a životnímu stylu. Společenská činnost ji, jak se zdá, plně pohlcuje a po návratu k herectví se jí nestýská. K jejím koníčkům kromě literatury patří hra na klavír a poslech hudby. Hovoří plynně šesti jazyky a je známa jako výborný řečník.
