Biografia
Luboš Vraspír (často uváděn i jako Lubomír Vraspír) se narodil 7. června 1930 v Hradci Králové. Už od patnácti let se nadchl pro divadlo. Ochotnicky se divadlu věnoval už jeho matka v Československém sboru víry. Prvně na divadelním jevišti stanul v první polovině 50. let v trutnovském Krajském oblastním divadle. Roku 1961 absolvoval brněnskou JAMU a už za studií statoval v tamějším Státním divadle.
Profesionální kariéru provozoval na oblastních scénách Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě (1961 – 1965), Východočeského divadla v Pardubicích (1965 – 1966) a nakonec až do odchodu na penzi Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1967 – 2000), kde hostoval až do své smrti.
Kromě svých domovských scén hostoval i na dalších jevištích (Konzervatoř Praha, DISK, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Horácké divadlo Jihlava, pardubické Východočeské divadlo a další). Luboš Vraspír byl především charakterním činoherním hercem, jenž přetvářel role ve světovém i domácím repertoáru. Ale své hudební nadání využil jako tenorista i v operetních a operních představeních.
Zpočátku hrál Lucia („Caesar a Kleopatra“), Serebrjakova („Strýček Váňa“), Nezaměstnaného („Balada z hadrů“), Fausta („Faust, Markéta, služka a já“), Slimáka („Ze života hmyzu“), Vaška („Zkrocení zlé ženy“), Donalbaina („Macbeth“), Damona („R. U. R.“), Chevaliera („Fidlovačka“), Michala a Kroužilku („Lucerna“), Fraňka („Maryša“), Asistenta a Ministra propagandy („Bílá nemoc“), Cajuse („Veselé paničky windsorské“) atd.
Od konce 60. let své herectví předváděl v inscenacích „Filip II.“ (Don Juan), „Oldřich a Božena“ (Rada), „Paličova dcera“ (Valenta), „Romeo a Julie“ (Merkucio), „Brouk v hlavě“ (Viktor Emanuel), „Ruy Blas“ (Don Guritan), „Hrátky s čertem“ (Martin Kabát), „Revizor“ (Zemljanika), „Matka Kuráž a její děti“ (Polní kazatel), „Fyzikové“ (Ernesti), „Jana z Arcu“ (Inkvizitor), „Tartuffe“ (Tartuffe), „Strýčkův sen“ (Kníže), „Na jih od Jamajky“ (Ismael), „Prodaná nevěsta“ (Principál), „Zdravý nemocný“ (Argan), „Manon Lescaut“ (Tiberge), „Harold a Maude“ (Kněz), „Radúz a Mahulena“ (Stojmír), „Nikola Šuhaj“ (Velitel četníků), „Na kůži se neumírá“ (Richard Horák), „Polská krev“ (Hrabě Baranski), „Waterloo“ (Corvisart), „Naši furianti“ (Dubský), „Peer Gynt“ (Okola), „Tři mušketýři“ (Richelieu), „Švejk“ (Plukovník), „Lazebník sevillský“ atp.
Mimopražská angažmá mu neumožňovaly větší uplatnění před filmovou kamerou. Herec Luboš Vraspír debutoval v 60. letech jako rezident ve špionážním dramatu Štěpána Skalského ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1965). Po dvanáctileté přestávce na něho čekaly v sedmé dekádě opět epizody, tentokrát už dvě.
Byl páleničářem v politickém dramatu Antonína Kachlíka O MORAVSKÉ ZEMI (1977), jenž byl zamýšlen jako pandán k Jasného VŠEM DOBRÝM RODÁKŮM (1968), a vrchním v dalším dramatu ČISTÁ ŘEKA (1978) Štěpána Skalského. Na svojí další, tentokrát úplně poslední v českém filmu, musel herec čekat dalších pět let.
Necelých dvacet let před svou smrtí se uvedl jako příslušník VB v dětské detektivce Radima Cvrčka TŘETÍ SKOBA PRO KOCOURA (1983). Ovšem v tomto snímku jeho hlas předaboval herec Vladimír Švabík. Zahrál si epizodku i ve Formanově oscarovém americkém snímku AMADEUS (1983), který natáčel i v Čechách.
Využíván byl i z Hradiště blízkými slovenskými filmaři a televizí. Využil ho i český rozhlas a audio nosiče („Lovecká halali“, „Písně a tance barokní“, „Vánoční koledy“ aj.), televizí filmy, seriály (SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, RANČ U ZELENÉ SEDMY, ČETNICKÉ HUMORESKY ad.) a taktéž záznamy divadelních představení (např. PEER GYNT).
Svůj tenor využil i jako rozhlasový a koncertní zpěvák interpretacemi lidových a duchovních písní, oper, operet a i koled („Ty zelené stráně“, „U lesíčka pod strání“, „Na našem dvoře“, „Moje milá je z Rájova“, „Všecky, všecky, klášterský panenky“, „Sedlák z Prahy jede“, „Okolo kláštera travička zelená“, „Ze země jsem na zem přišel“, „Již jest čas na podzimku“, „Pomalu, nahoru“, „Co mám za trápení“, „Má panenko boubelatá“, „Šup sem, šup tam“, „Včera mi svítilo slunečko“, „Zaplať mi, sedláčku, službu mou“, „Okolo Prahy“, „Jak je ta láska zlá“, „Když já pojedu přes ten les“, „Černé oči, jděte spát“ a další).
Získal Cenu Senior Prix (2000).
