Biografia
Lindsay Wagner, rodným jménem Lindsay Jean Ball, se narodila v kalifornském Los Angeles. Její matka Marilyn byla produkční konzultantkou, otec Bill se živil jako školní fotograf. Její rodiče se rozvedli, když jí bylo sedm let. Ve třinácti letech začala studovat tanec a věnovala se mnoha jeho formám od baletu po jazz. Lindsay svou kariéru začínala jako modelka, ale tato práce se jí brzy zprotivila a Lindsay se obrátila k herectví. Nějakou dobu také studovala zpěv a vystupovala s rockovou skupinou, ale došla k závěru, že herectví je pro ni to pravé. Začala hostováním v televizních show jako NIGHT GALLERY, THE BOLD ONES: THE LAWYERS nebo MARCUS WELBY, M.D (Susan Davis).
Ačkoli se objevila v roli Susan Fieldsové v kritiky velmi dobře přijatém snímku THE PAPER CHASE z roku 1973, úspěch přišel až o rok později s rolí v seriálu THE SIX MILLION DOLLAR MAN. Role, kterou zde Lindsay ztvárnila, byla kritiky tak dobře přijata, že jí producenti Universal Pictures, kteří stáli za vznikem onoho seriálu, nabídli dokonce vlastní seriál, jakousi „ženskou odnož“ THE SIX MILLION DOLLAR MAN, která běžela pod názvem THE BIONIC WOMAN (1976). Lindsay zde ztvárňovala tenisovou hvězdu Jamie Sommersovou, která musí po nešťastném seskoku padákem podstoupit operaci, při níž jsou některé poškozené části jejího těla nahrazeny kybernetickými součástmi, díky nimž získává Jamie nadlidské schopnosti. Za účinkování v tomto seriálu získala dokonce cenu Emmy a její talent, krása a a popularita z ní nejen díky této show udělaly v té době nekorunovanou královnu televizních filmů a minisérií.
Kromě ceny Emmy, kterou získala, byla za show THE BIONIC WOMAN rovněž dvakrát nominovaná na Zlatý Globus a třikrát na TV Land Award. V roce 1981 se Lindsay objevila v akční krimikomedii VYSOKÉ RIZIKO a společně se Sylvestrem Stallonem v akčním dramatu NOČNÍ DRAVCI. O dva roky později na sebe opět výrazněji upozornila v hlavní roli televizního dramatu I WANT TO LIVE. V tomto snímku ztvárnila Lindsay Brabaru Grahamovou, která se snaží v polovině 50. let minulého století uniknout trestu smrti v plynové komoře a během čekání na popravu vzpomíná na svůj dosavadní život. V roce 1984 si zahrála opět hlavní ženskou roli, tetokrát po boku Richarda Harrise v dramatu MARTINŬV DEN. V témže roce se objevila v titulní roli seriálu a také televizního film jménem JESSIE. V roce 1990 se divákům opět připomněla v hlavní roli romantického dramatu na motivy románu Barbary Taylor Bradfordové HLAS SRDCE. V tomtéž roce ztvárnila také týranou ženu Charlottu, terá se po dlouhých letech domácího násilí rozhodne rozvést se svým manželem, který je vlivným vládním úředníkem, v televizním filmu SHATTERED DREAMS. V roce 1992 si opět zahrála hlavní roli v romantickém dramatu podle Barbary Bradfordové BÝT NEJLEPŠÍ. Ve stejném roce si zahrála také hlavní roli svobodné matky Holly trpící nevyléčitelnou rakovinou jater v televizním dramatu ZPRÁVA OD HOLLY. V roce 1994 se opět objevila v romantickém dramatu, tentokrát podle románu Danielle Steelové JEDNOU ZA ŽIVOT. O rok později si zahrála matku, jejíž dcera propadne kouzlu pasáka Erica, v dramatu ZÁPAS O MOU DCERU. K jejím posledním hereckým počinům patří účinkování v dobrodružném dramatu VOLÁNÍ KRVE a v dramatu VÝJIMEČNÉ ŽENY. Lindsay má také svou hvězdu na holywoodském chodníku slávy.
Její osobní život připomíná jízdu na horské dráze. Lindsay prošla již celkem čtyřmi manželstvími, ale žádné z nich netrvalo déle než tři roky. V roce 1971 se provdala poprvé, a to za Allana Ridera, ale jejich manželství skončilo již po dvou letech rozvodem. V prosinci roku 1976 se provdala za Michaela Brandona, ale toto manželství skončilo po třech letech opět rozvodem. V květnu 1981 se jejím třetím manželem stal Henry Kingi. Během jejich tříletého mnaželství, které opět skončilo rozvodem, se jim narodili dva synové: Dorian a Alex. Lindsayiným posledním manželem byl Laurence Mortorff, se kterým uzavřela sňatek v květnu roku 1990. Pár se ale v červnu roku 1993 opět rozvedl a Lindsay je od té doby sama. Lindsay je vegetariánkou a rovněž autorkou vegetariánské kuchařky.
