Biografia
Kateřina Burianová, provdaná Rajmontová, je především významnou divadelní herečkou; zatímco práce na jevišti jí v nedávné době vynesla několik prestižních ocenění, její filmografie je poměrně málo výrazná. Kateřina Burianová pochází z umělecky významné rodiny, jejím otcem byl hudební skladatel, divadelní režisér a ředitel E. F. Burian (1904-1959). I když by se mohlo zdát, že díky tomu měla Kateřina jednodušší cestu k dráze, kterou si zvolila, vliv slavného jména jejího otce nakonec neměl takový dosah – jednak tím, že po rozvodu rodičů v roce 1952 žila pouze s matkou (Marií, rozenou Šubrtovou) a také faktem, že Burian zemřel, když Kateřině bylo třináct let. I po rozvodu nicméně rodiče udržovali korektní vztahy, Kateřina se se slavným otcem stýkala a značný vliv, byť i zprostředkovaný, na formování její umělecké osobnosti nepochybně měl.
Po maturitě na jedenáctiletce vystudovala Kateřina Burianová herectví na pražské DAMU (1967), načež velmi krátce působila v ostravském Divadle Petra Bezruče. Čtyři sezóny pak odehrála v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1967-1971), kde její doménou byly křehké dívčí typy, velmi slibně se uvedla například rolí Lízy v Pygmalionu. V pětadvaceti letech se vrátila do rodné Prahy, nezískala ale trvalé angažmá a tři roky byla herečkou na volné noze (1971-1974). Do této doby spadají její první filmové role, luxusní slečnu Boženku hrála v komedii TŘI NEVINNÍ (1973), objevila se také v KRONICE ŽHAVÉHO LÉTA (1973).
V roce 1974 uplynulo osmdesát let od narození E. F. Buriana. Scéna po něm pojmenovaná, Divadlo E. F. Buriana, oslavila výročí uvedením jeho hry Věra Lukášová. Nikoli náhodou byla do titulní role obsazena Kateřina Burianová, která zde vystoupila pohostinsky, následně získala v Divadle E. F. Buriana stálé angažmá trvající sedmnáct let (1974-1991). Z jejích dalších rolí na tomto jevišti připomeňme například Macbeth. V první polovině osmdesátých let vystupovala pohostinsky navíc v ústeckém Činoherním studiu (Heda Gablerová, Tři sestry). Sem ji přivedl její tehdejší manžel Ivan Rajmont, který tu působil jako režisér. V průběhu 70. a 80. let dostala Kateřina Burianová další nevelké příležitosti ve filmu (HRA O JABLKO, 1976; PŘÍBĚH LÁSKY A CTI, 1977) i televizi (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1978; VIKTOR VELIKÝ, 1987).
Po uzavření Divadla E. F. Buriana počátkem devadesátých let podal Kateřině Burianové pomocnou ruku znovu Ivan Rajmont, který jí zprostředkoval angažmá v činoherním souboru Národního divadla (1991). Na naší první scéně působí Kateřina Burianová již dvacet let a během této doby se vypracovala do pozice charakterní herečky převážně tragického zaměření, hraje ale i v komediích. V Národním divadle nastudovala přes třicet představení různých žánrů, hraje v domácí i světové klasice (Pygmalion, Višňový sad, Naši furianti), bohatý herecký rejstřík ale předvedla i v moderně (Sáňky se zvonci, Pokoušení). Ve Stavovském divadle excelovala rolí královny Markéty v Richardovi III., v nedávné době pak dospěla k uměleckým vrcholům především ve hře Srpen v zemi indiánů, v níž hrála Violet Westonovou. Tato kreace jí vynesla Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka a nakonec i Cenu Thálie (všechna ocenění za rok 2009). V nedávné době iniciovala v pražské Viole také autorské čtení z korespondence svých rodičů.
Sporadicky se Kateřina Burianová nadále objevuje také před kamerou. Ve vedlejších rolích jsme ji mohli vidět například ve filmech POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (1999) nebo ANGLICKÉ JAHODY (2008), hrála také v několika seriálech komerčních televizních stanic, Česká televize zaznamenala i její divadelní herectví (ROK NA VSI, 1995).
Kateřina Burianová byla od roku 1977 manželkou divadelního režiséra Ivana Rajmonta (*1945). Z jejich manželství (později rozvedeného) pochází syn Filip Rajmont (*1977), taktéž herec. Nevlastním bratrem Kateřiny Burianové je známý písničkář Jan Burian (*1948).
