Biografia
Sympatická nadaná plavovláska Julia Sergejevna Peresild se narodila 5. září 1984 ve městě Pskov. Je to jedno z nejstarších ruských měst, nachází se v Severozápadním federálním okruhu Ruské federace. Tam po ukončení povinné jedenáctiletky, kde získala střední vzdělání, nastoupila do Pskovského pedagogického institutu na Fakultě ruské filologie. Po roce ale odešla do Moskvy, kde byla přijata na Ruské akademii divadelních umění, nejstarší a největší divadelní škole v Rusku, v roce 2006 úspěšně své studium dokončila.
Od roku 2007 se datuje její aktivní, dá se říci pravidelné a velmi úspěšné herecké vystupování na divadelních prknech, kde sklízí od začátku své kariéry zasloužené uznání, před televizní kamerou se ale objevila mnohem dříve než v profesionálním divadelním angažmá a to už v roce 2003 malou rolí Nataši Kublakove v úspěšném seriálu . Na další dvě příležitosti před kamerou sice čekala celé dva roky, ale tou jednou z nich byla potom rovnou hlavní role Xenie v melodramatickém seriálu . Následovaly ještě další dvě role v televizních seriálech a o pracovitou hezkou šikovnou mladou herečku, která měla za sebou pět seriálových postav, z toho dvě hlavní, projevil zájem i velký filmový průmysl.
Hned její první opravdová filmová role byla ta hlavní, v roce 2006 si Julia zahrála v melodrama studentku Olgu. Příjemný vzhled, vrozený talent, odhodlanost a kapička potřebného štěstí, ale samozřejmě především ochota na sobě neustále dál tvrdě pracovat přinášely postupně své další ovoce. V roce 2007 tři nové seriálové role, z toho ta v byla hlavní a ta ve , což byl detektivní žánr, kde si zahrála sveřepou policejní praktikantku Dašu Averinu s nezapomenutelnou hláškou : „Já nejsem žena, jsem budoucí policista". V 2008 to už bylo celkem pět rolí, čtyři filmové a jedna televizní, opět seriálová, převážně šlo o válečné filmy, nebo drama, z toho ve a to byly hlavní role. Následující rok přinesl jeden projekt, který nakonec nebyl sice dokončen, dva další ale ano a v obou případech dostala Julia opět hlavní roli. Také se objevila v dokumentu věnovaném slavnému sovětskému filmovému režisérovi, herci, spisovateli a scénáristovi, v biografii . Rok 2010 přinesl pět nových postav, dvě byly hlavní, vesměs to bylo v melodrama, nebo drama a také jedno podobenství. Zmínit z nich je třeba určitě především Sofii, mladou ženu z úspěšného drama , dějově zasazeného do podzimu 1945. Ta se stará o malého silně traumatizovaného německého sirotka, kterého zachránila a osvojila na samém konci války v Německu, kde byla díky svému vzhledu totálně nasazena jako služka, za což byla po válce odtransportována na dalekou Sibiř, protože si každý o ni myslel, že chlapce měla s Němcem, u kterého sloužila. Tato role pro Peresild mimo jiné obsahovala i dosud dvě její nejodvážnější filmové scény.
Další rok přidal postupně dívčí postavy Maši, Julie a Tosji, to vše byly hlavní role, k tomu ještě Káťa v komedii , a také v divadelním představení Killer Joe přišla další, dá se říci velmi odvážná scéna, za kterou obdržela ocenění Hvězda divadelního návštěvníka a byla za ni také nominována na Nejlepší vedlejší divadelní roli roku. 2012, dvě hlavní a dvě vedlejší role, mimo jiné jako novinářka Rita, dále bývalá manželka Inna v a také Anelja, ve známém koprodukčním válečném filmu . Rok 2013 přináší hlavní roli dívky Julie v nepříliš oslavované komedii , účast v další velké mezinárodní koprodukci a roli sekretářky v psychologické kriminálce. Rok na to dvě role, z toho Nina v psychologickém thrilleru je opět tou hlavní. Letošní rok, 2015, přináší dvě hlavní filmové role, ta z válečného eposu , kde Julia hraje nejúspěšnějšího ruského odstřelovače z Velké vlastenecké války Ljudmilu Pavličenko, bude určitě jednou z těch jejich životních. Další dva projekty, z toho jeden s hlavní rolí, jsou ve fázi natáčení resp. dokončování.
Nadšené sympatie diváků, uznání kolegů i široké odborné veřejnosti, velký různorodý rozsah naprosto věrohodných, mnohdy nezapomenutelných postav, podaných vždy s upřímnou snahou o co nejlepší herecké ztvárnění. Od nenáročné romantiky přes rozvernou komedii, drama, kriminálku či válečný velkofilm, napínavý thriller, nebo „jen" televizní seriál, téměř vždy jde díky ní o silný zážitek. Julia Peresild obdržela v roce 2012 Cenu prezidenta Ruské federace pro mladé kulturní pracovníky Za její přínos rozvoji domácího divadla a filmu (slavnostně předáno 15.3. 2013). Má za sebou několik významných, převážně domácích ocenění za své podání v divadelních rolích, ale už také některých filmových. Je jedním ze správců nevládní charitativní nadace Galchonok, která pomáhá dětem s vážným onemocněním centrálního nervového systému.
Své soukromí si přísně chrání. 28.9. 2011 při rozsáhlém rozhovoru v rozhlasovém vysílání O divadle a filmu hovořila velmi otevřeně a upřímně o své náročné práci herečky. Dostala mnoho zajímavých otázek, mimo jiné i jednu týkající se odvážných filmových scén, které mnohé herečky její generace odmítají a raději volí záskok. V odpovědi Julia uvedla, že někdy to role prostě opravdu takto vyžaduje, nikdy však nejde o nějakou vulgárnost, proto s tím ona nemá problém. Ovšem nabídky na focení do různých pánských časopisů vždy hned velmi rázně odmítla. Závěrem varovala před obětováním rodiny a dětí, především ohrožení dětí v dnešní honbě za povrchními hodnotami.
