Biografia
Výtvarník a režisér Josef Zeman se po krátkém studiu na obchodní škole v Semilech živil navrhováním bižuterie. Chybějící vzdělání si doplnil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a Gottwaldově v oborech modelářství a tvarování obuvi. V roce 1951 začal pracovat v ateliéru svého jmenovce Karla Zemana jako výtvarník a animátor. Spolupracoval na výtvarné podobě krátkých loutkových a celovečerních trikových filmů. Na konci šedesátých let začal samostatně pracovat jako režisér na prvních slovenských večerníčcích. V roce 1968 rozpohyboval postavičku kuchaře Buchtičky v seriálu DOBRODRÚŽSTVÁ KUCHÁRIKA BUCHTIČKU, který prožíval dobrodružství mezi loupežníky nebo s nevydařenou hostinou. Úspěšný třináctidílný seriál natočil ve studiu Karla Zemana. Od začátku sedmdesátých let pracoval v ateliéru Hermíny Týrlové.
Ve spolupráci se Zdeňkem Ostrčilem realizoval večerníčkovské seriály SOMÁRIK a PIP A PUP. Samostatně potom sedmidílný cyklus MARCELKO a DEDKO BONIFÁC o velkém přátelství dědy Bonifáce a jeho starého auta, které jezdilo na rybízovou šťávu. Vedle toho natočil klasický loutkový film ZATOULANÁ OVEČKA, papírkovou grotesku JAK KOCOURKOVŠTÍ POTRESTALI VRABCE, kde poprvé spolupracoval se synem Michalem. Se svým oblíbeným filmovým hrdinou zajícem realizoval vynikající grotesku O NEOHROŽENÉM ZAJÍCI, krátký film LÁSKA A ZELÍ a populární sedmidílný večerníčkovský seriál AKO ZAJAC PREKABÁTIL LENIVÉHO HORÁRA, ve kterém projevil cit pro akci a nezbytný rytmus. Dosáhl i mezinárodního úspěchu, neboť seriál si oblíbili i zahraniční diváci. Pro kina připravil v osmdesátých létech krátký film O STUDÁNCE S ŽIVOU VODOU, kde využil celou řadu trikových postupů z filmů Karla Zemana. Vedle toho natočil jednadvacetidílný seriál LAP A HOPKO o dvojici psích detektivů, jehož velká část vznikla již v soukromém malenovickém studiu. Tamtéž vzniklo rovněž pokračování úspěšného seriálu KAČ, KAČ, KAČ o veselých dobrodružství dvou kačerů a profesora Sedmihláska - lovce zvuků. Oba seriály nedosáhly kvality předchozích Zemanových prací, což ve velké většině zapříčinily nekvalitní scénáře. Po likvidaci malenovického ateliéru se Josef Zeman odstěhoval do Jilemnice, kde se věnoval ilustrování místních časopisů.
Filmografie Josefa Zemana obsahuje kolem sedmdesáti převážně krátkometrážních filmů. Drtivá většina z nich byla určena dětskému divákovi. Zatímco většina gottwaldovských režisérů se soustředila na lyrickou stránku adaptovaných děl, Josef Zeman se zaměřil na akci a důkladnou animaci, kterou chtěl upoutat dětského diváka. Celý život usiloval o zlepšení ploškové technologie jako výrazového prostředku animovaného filmu.
