Biografia
Josef Dvořák patří již mnoho let k nejvýraznějším osobnostem českého humoru na jevišti, v televizi i filmu, svou cestu k celonárodní popularitě si ale prošlapával poměrně dlouho od svých začátků na oblastních scénách. Pochází ze živnostnické rodiny a vyučil se automechanikem v Kadani, již zde začal ochotnicky hrát, přičemž se prosadil jako samorostlý komediální talent. V letech 1965-1970 působil v Kladivadle v Ústí nad Labem, v letech 1972-1990 patřil k oporám hereckého souboru Divadla Semafor, kde původně hrál po boku J. Suchého a J. Molavcové (Kytice, Zuzana v lázni, Čarodějky), později ale kolem sebe soustředil samostatnou hereckou skupinu, která se později stala základem pro založení Divadelní společnosti Josefa Dvořáka (1990), s níž pořádá dodnes zájezdová představení po celé republice. Z jeho divadelních her stojí za zmínku S Pydlou v zádech (v roce 1984 byl pořízen televizní záznam), Lucerna aneb Boj o lípu (taktéž později natočena pro televizi) nebo Čochtan vypravuje.
Po svém příchodu do Prahy se Josef Dvořák začal uplatňovat také v televizi a ve filmu, byť v malých rolích (seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, 1971; filmy TAKŽE AHOJ, 1970; JAKOU BARVU MÁ LÁSKA, 1973). První větší roli dostal v dodnes známé komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974), kde hrál automechanika Bédu Hudečka, proslavil se také účastí ve filmu TRAJA CHROBÁCI (1976). Jeho popularita postupně stoupala, nicméně hrál v komediích, jejichž kvalitativní přínos pro český film je značně diskutabilní (PARTA HIC, 1976; HOP - A JE TU LIDOOP, 1978; BULDOCI A TŘEŠNĚ, 1981). Větší pozornost si zaslouží Dvořákova účast v televizních seriálech, kde hrál i role s dramatičtějším zabarvením, byť s komediálním podtextem (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1977; NÁVŠTĚVNÍCI, 1983; CIRKUS HUMBERTO, 1988). V televizi se Josef Dvořák v té době etabloval především ve svých pohádkových rolích vodníků, které pro něj v 80. letech byly téměř životní, úlohu vodníka ztvárnil i v legendárním seriálu ARABELA (1979). Koncem 80. let pak s dalšími herci na gramofonovou desku natočil Vodnickou školu Josefa Dvořáka. Práce pro děti se ostatně stala stěžejní součástí jeho působení v 70. a 80. letech; účinkoval v Malém televizním kabaretu, Televizním klubu mladých, Vlaštovce atd. Výrazně se uplatnil také v televizních večerníčcích, kde namluvil maxipsa Fíka nebo Boba a Bobka, králíky z klobouku.
Největší roli dostal v seriálu ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA (1984), který byl založen na principu kinoautomatu, promítání seriálu také sám uváděl a hlasování o dalším ději probíhalo na základě zvýšené spotřeby elektrické energie (rozsvěcení světel v domácnostech), nicméně tento velký projekt nedosáhl věhlasu původního Kinoautomatu ze 60. let. V 80. letech profesionální kariéra Josefa Dvořáka kulminovala; jeho tvář se objevovala v pohádkách, pořadech pro děti, seriálech i filmech, jeho hlasem promlouval maxipes Fík a králíci z klobouku, k tomu je nutno připočíst velký úspěch divadelních her, jako byla již zmíněná S Pydlou v zádech, uplatnil se také jako moderátor velkých zábavných pořadů (DVA Z JEDNOHO MĚSTA, uváděl také první ročník obnovené soutěže Miss Československo).
V 90. letech dostal větší herecké příležitosti, v nichž mohl prokázat své dramatické herectví, připomeňme alespoň hlavní postavu bývalého anglického letce Vildy Semeráda v televizním filmu HŘBITOV PRO CIZINCE (1991) nebo tragikomickou úlohu nadporučíka Mazurka ve filmu ČERNÍ BARONI (1992), objevil se také v pokračování NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH (2003), nadále se věnoval také moderování (zábavný pořad ŠANCE nebo cyklus televizních příběhů TRAPASY). Sporadicky působí také v dabingu, hlavní roli namluvil například v nezávislém švédském filmu PUSŤTE VĚZNĚ VEN, JARO JE TADY, jeho hlas zazněl i v populárním dětském seriálu ŠMOULOVÉ.
Josef Dvořák je počtvrté ženatý a má tři dcery. Jeho umělecký profil doplňuje také již několik vzpomínkových knih (Šmátraní v paměti, 1996; Vzpomínání, 2006; Netahej čerta za vousy, 2008). Jeho morální profil poškodilo zveřejnění spolupráce s komunistickou státní bezpečností v době působení v Semaforu, které vyšlo najevo v roce 2007.
