Biografia
Modelka, herečka a moderátorka Jitka Kocurová pochází z Vlašimi a narodila se 27. února 1979. Vystudovala leteckou dopravní školu, od svých čtrnácti let se věnovala modelingu a v roce 1999 se stala 2. vicemiss České republiky. Ve stejném roce pak na soutěži Miss Europe obsadila páté místo. Krátce po úspěchu na Miss začal její vztah s hercem a producentem Janem Fulínem, během kterého radikálně změnila svůj vzhled. Nejprve se z černovlásky stala blondýnkou a poté si nechala operativně zvětšit poprsí pomocí silikonových implantátů z jedniček na trojky.
Během následujících let se pak postupně začala objevovat čím dál více na televizních obrazovkách než přehlídkových molech. Moderovala Prima Jízdu, mihla se v „pravidelné dávce emocí“ seriálu RODINNÁ POUTA a pravidelně vystupovala v show Zdeňka Izera TELEBAZAR. V roce 2003 získala svou první filmovou roli a to postavu servírky ve filmu Dušana Kleina JAK BÁSNÍCI NEZTRÁCEJÍ NADĚJI a rovněž se objevila i v komedii Martina Kotíka PÁNSKÁ JÍZDA. Opravdovou hereckou příležitost dostala však, až snímkem Jiřího Vejdělka ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU (2006) natočeného podle románu Michala Viewegha. Tam ztvárnila poněkud prostoduchou delegátku cestovní kanceláře Pamelu a především mužskou část diváků potěšila odvahou obnažit ve filmu své vnady. „Musím ale přiznat, že tehdy při natáčení mně ani nevadil štáb lidí kolem mě, ale to, že jsem se musela svléknout v chladném počasí.“
Ten samý rok měly ostatně její obdivovatelé opravdové žně, neboť krom již zmíněného filmu vyšel i kalendář, kde půvabná modelka pózuje v exotických lokacích Dominikánské republiky. „Fotili jsme také na ostrově Saona, což je nádherné místo, až na to, že mě tam během dvou minut od hlavy až k patě seštípaly miniaturní mušky. Na jednom snímku sedím v houpací síti. Fotka vyšla nádherně, ale ta síť mě strašně řezala do zadku, bylo hrozný vedro, štípaly ty mušky, nemohla jsem se udržet na jedné noze a do obličeje mi svítily lampy.“ Se stejným ironickým nadhledem s jakým odpovídá na otázky novinářů, ztvárňuje ve filmech i televizi nejčastěji právě role roztomile hloupých blondýnek. Přestože se zdá, že jí tyto postavy sedí jako ulité, nezbývá než doufat, že režiséři nebudou přízemní a nabídnou ji i nějaké jiné, zajímavější role.
