Biografia
Jekatěrina Valerievna Rednikova přišla na svět 17. 5. 1973 v Moskvě v rodině vědeckého pracovníka a ekonoma jako mladší ze dvou dětí. Její bratr vystudoval Univerzitu jaderného výzkumu. Její nejbližší jsou tak v principu lidé výrazně technicky zaměření.
Budoucí herečka byla jako dítě ostýchavá, přesto se vždycky hnala do různých vystoupení. Když k nim přišla návštěva, zalezla pod stůl, kde začala zpívat. Nejdříve potichu, jenom pro sebe, ale postupně přidávala na hlase, až vylezla ze své skrýše a začala velkolepé představení. V šesté třídě, kdy vstoupila do divadelního studia, se začala postupně osmělovat. V deváté třídě nastoupila do nové školy, kde se stala hvězdou pro svoje spolužáky, kteří se do ní téměř bez výjimky zamilovali, což výrazně posílilo Kátino sebevědomí. Pro hereckou kariéru se rozhodla už v šesti letech, její maminka ji vozila na všechny konkursy Mosfilmu na dětské role, dokud v šestnácti letech přeci jen svou první roli nezískala.
Po skončení školy zahájila studium na Ruské univerzitě divadelního herectví ve třídě Alexandra Lazareva a Margarity Těrechové. Po skončení školy získala angažmá v divadle „Et Cetera“ s vedením Alexandra Kaljagina. Tady herečka začala zkoušet ve hře Za horizontem postavu Rút, jednalo se o těžkou roli, která mohla znamenat vzlet nebo pád její kariéry přinejmenším na několik dalších let. Tato zkouška ohněm dopadla dobře a role jí přineslla první úspěchy. Následovala další role v Moliérově hře Lékařem proti své vůli a role Černé dámy ve hře G. B. Shawa Černá dáma sonetů. Po těchto úspěšných rolích však další práci prakticky nedostávala, při zkoušení nových her jako by se na ni zapomnělo. Proto jí udělalo velkou radost, když se v divadle objevil producent filmu VOR (Zloděj 1997).
Role ve filmu Vor nebyla její první. Filmovým debutem pro ni byla epizodní role ve filmu z roku 1990 UROKY V KONCE VESNY (Ztráta na konci jara), další její filmová role už byla významnější. Ve filmu PROPAST, KRUH SEDMÝ ztvárnila vnučku postavy, kterou hrál Andrej Sokolov. Ve filmu SLEČNA SELKA (2005), natočeném podle předlohy A. S. Puškina, ztvárnila služebnou Nasťu.
Cesta k její zatím nejvýznamnější roli ve filmu Vor nebyla jednoduchá. Na konkurz dorazilo mnoho hereček, režisér Pavel Čuchraj měl o své hrdince zcela konkrétní představu. Věděl, jak má vypadat, jak má vystupovat, jakou má mít povahu. Káťa byla poslední herečkou na konkurzu, ale právě ona roli získala. Ve filmu ztvárnila osudem pronásledovanou ženu, které zemřel muž ve válce a ona žila sama v lese, kde i přivedla na svět dítě. Ve filmu je i intimní scéna, která je herečce obzvláště drahá. Podle scénáře se scína měla odehrát, když však došlo k jejímu natáčení, nikdo nevěděl, jak to v těsném prostoru zrealizovat. Problému se chopila sama Káťa a jak se ukázalo z ohlasu diváků, velmi úspěšně. Film byl v roce 1998 nominován na Oscara, snímek však tuto cenu nezískal.
Po natočení filmu Vor se doma Jekatěrině nabídky zrovna nehrnuly. Zatímco doma v tu dobu netočila, v zahraničí jí věta: Je to herečka, která hrála ve filmu nominovaném na Oscara, otevřela mnohé dveře. V roce 2000 hrála ve filmu kanadsko/francouzsko/lucemburské koprodukce VRAŽEDNÉ LŽI. Po natočení snímku ji její agent pozval, aby měsíc dva žila v Los Angeles. Káťa sbalila kufry a skutečně odjela. Přežívat, natož prosadit se v Hollywoodu, je pro ruské herce obtížné. Kvůli přízvuku a tím omezené možnosti obsazení nejsou pro agenty atraktivními obchodními partnery a existovat bez agenta se prakticky nedá.
Po tomto období došlo v její kariéře k zlomu, když jí sedm režisérů najednou nabídlo roli. Káťa si vybrala tři z nich. Jak sama říká, vybírá si role podle toho, jak jí přijdou zajímavé, aby v roli měla co říct a aby i jí něco přinesly. V roce 2005 jí byla nabídnuta hlavní role ve filmu ARCHANDĚL. Následoval turecký film BALALAJKA, kde Káťa hrála společně s tureckými hvězdami první velikosti. V tomto filmu hrála prostitutku, za tuto roli ji turecká kritika nominovala na cenu nejlepší turecká herečka – a potom se řekne, prostitutka. Na začátku kariéry se zařekla, že se nikdy nezúčastní věcí jako jsou reklamy a seriály. Kategorie seriálů ji však neminula a objevila se tak např. v seriálu UBOYNAYA SILA (2000) a v minisérii SMERŠ: Smrt špionům (2007).
Jekatěrina je nositelkou několika ocenění, a to ceny „Nika“ za nejlepší ženskou roli ve filmu Vor, a ceny „Zlatý kohoutek“ za tutéž roli (1997). V témže roce získala cenu „Souhvězdí“ Společenství nezávislých států a Baltu a v roce 1998 cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Talinu.
Osobní život měla vždycky díky své nezávislosti a tvrdohlavosti poměrně komplikovaný. Prožila dvě velké lásky, které skončily rozchodem. V roce 2008 se provdala za producenta Sergeje Konova.
