Jean-Pierre Kalfon

Biografia

Bytostný rebel a bohém pohrdl kariérou lékaře nalinkovanou rodiči a ve čtyřicátých letech prchl z rodné Paříže do Belgie, kde si vydělával jako pouliční muzikant a kreslíř na chodnících. Tříměsíční vězení za falzifikát dokladů mohlo mladého divocha obrátit špatným směrem, ale osud rozhodl jinak. Jean-Pierre za vydatné podpory matky začíná studovat dekoratérství a po divadelních kurzech tančí ve Folies-Bergère. V pařížském Národním divadle ve společnosti Gérarda Philipa objevuje klasické role, ale na počátku šedesátých let se definitivně najde v undergroundových divadlech a filmech. Stává se výraznou postavou party kolem dramaturga jménem Marc'O, brzy točí s Godardem, Lelouchem, bubnuje v několika rockových kapelách. Prohlašuje, "Můj život je skandál." Nelže, vojenskou službu nastoupil na poslední chvíli, po uši v drogách. V sedmdesátých letech žije půl roku v Brazílii, potom dva roky v New Yorku, hraje s Bobem Marleym, ale stále se vrací k filmu. O dekádu později výrazně oživuje svou kariéru rockera, jeho album Black minestrone vychází ještě v roce 1993. Dnes zbaven svých "neřestí", stále příležitostně účinkuje ve filmech (JAK SE NEZTRATIT V L.A. [1998]) i televizi. V SAINT-CYR (2000) ztvárnil Ludvíka XIV. - svou první historickou roli. Mohli jsme ho zaznamenat i v dalších filmech uváděných v naší distribuci: VÁLKA POLICAJTŮ (1979) s Marlène Jobert a Claudem Brasseurem, KONEČNĚ NEDĚLE! (1983) s Fanny Ardant a Jeanem-Luisem Trintignantem, DVOJČE (1984) s Pierrem Richardem nebo SNÍLCI (2003) Bernarda Bertolucciho.