Biografia
Herec Jaroslav Kuneš patřil po několik desetiletí k významným oporám postupně dvou divadel v Brně, s filmem spolupracoval jen výjimečně, často se ale objevoval v produkci brněnského televizního studia. Narodil se v Klatovech, vyrůstal ale v Mariánských Lázních, kde také začal s amatérským divadlem. Vyhověl přání rodičů a vystudoval hospodářskou školu, pak dal ale průchod svým zájmům a pokračoval ve studiu na pražské DAMU, mezitím v letech 1958-1960 absolvoval základní vojenskou službu.
Ještě jako posluchač divadelní fakulty se objevil v několika filmech studentů FAMU, za skutečný debut před kamerou lze považovat vedlejší roli Jirky ve filmu ze života mladých lidí ŽIVOT BEZ KYTARY (1962), v menší roli studenta se pak objevil v životopisném snímku HOROUCÍ SRDCE (1962). Kunešova studentská léta v Praze nakonec uzavírá vedlejší role konfidenta ve Skalského dramatu ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1965).
Po absolutoriu na DAMU zamířil Jaroslav Kuneš do Brna, kde získal angažmá v Divadle bratří Mrštíků (1964-1981, dnešní Městské divadlo v Brně). Během šestnácti let na této scéně vyzrál Jaroslav Kuneš v univerzální osobnost s širokým hereckým rejstříkem, bohaté uplatnění mu nabídl komediální i dramatický žánr (Sestup Orfeův, Maryša, Lumpacivagabundus). Jako charakterní herec zazářil především ve velkých titulních rolích v klasických kusech Don Carlos a Cyrano z Bergeracu.
Příslušnost k mimopražské scéně limitovala Kunešův přístup k dalším filmovým rolím, bohaté uplatnění ale našel v rámci aktivit brněnského televizního studia, připomeňme například legendární Vančurovu JOSEFÍNU (1968) s Hanou Zagorovou v hlavní roli. V následujících letech pak hrál v různých pohádkách a inscenacích, začal také pracovat pro dabing a je na místě zmínit, že brněnský dabing měl v 70. a 80. letech dobrý zvuk. Nedostatek nabídek od filmu lze dokumentovat postavou komunistického politika Václava Kopeckého v propagandistickém snímku DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), případně účastí na projektech filmového studia v Gottwaldově (dnešní Zlín) zaměřených na dětské diváky (PĚTKA S HVĚZDIČKOU, 1985).
Mezitím v roce 1981 Jaroslav Kuneš stále v rámci Brna přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divalo v Brně), kde znovu stvrdil univerzální herecké schopnosti. Za svou kreaci v české klasické hře Rok na vsi obdržel Cenu diváků za nejlepší herecký výkon (1998), další zajímavé stopy zanechal v české i světové klasice (Les, Cirkus Humberto, Othello, Rozmarné léto), nejlepší výkony podal v komediálním žánru (Lucerna, Poprask na laguně). Mezitím nadále spolupracoval s dabingem, podílel se například na českém znění populárních animovaných seriálů BOLEK A LOLEK nebo SMOLÍKOVI.
Kromě divadla, rozhlasu a dabingu zanechal Jaroslav Kuneš výraznou stopu i v brněnském studiu Československé televize, připomeňme například dodnes reprízovanou pohádku ROZSUDKY SOUDCE OOKY (1988), objevil se také v několika seriálech, před filmovou kamerou se po delší přestávce objevil jako kurýr v pohádce CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1994), následně jako četník ve filmu KRAJINKA (2000).
V roce 2003 odešel Jaroslav Kuneš ze stálého divadelního angažmá do penze, s Národním divadlem v Brně ale nadále spolupracuje (Antonius a Kleopatra, Revizor, Dvanáct rozhněvaných mužů). Vedle pokračující spolupráce s brněnskou televizí je na místě připomenout i Kunešovo pedagogické působení. Nejprve krátce v l. 1988-1990 působil na JAMU, od roku 1990 vyučuje herectví na brněnské konzervatoři.
