Biografia
Janusz Gajos, respektovaný polský herec, který svojí kariérou podle Kazimierza Kutze prolomil komplex odvrženého. Gajos totiž celkem třikrát neprošel přijímacím řízením na herecký obor filmové akademie v Lodži. V jednu chvíli to už chtěl vzdát a zkusit nějaký humanitní směru, uvažoval například o studiu žurnalistiky, a když už byl téměř rozhodnutý, přišel napočtvrté nečekaný obrat. V té době už okusil herectví v Dormanově divadle v Bedzině. V roce 1965 na škole promoval nakonec mezi nejlepšími, ale jak sám říká, ocitnul se najednou v místě, které vůbec neodpovídalo jeho představám. Debutoval ještě ve třetím ročníku školy, a sice ve filmu OBOK PRAVDY (1964, Mimo pravdu), ve stejném roce si pak zahrál v dětském filmu Marie Kaniewské, PANIENKA Z OKIENKA (1964).
Po úspěchu v Jaraczově divadle v Lodži (1965) byl obsazen do role Janka Kose ve velice populárním televizním seriále z 2. světové války, “Čtyři z tanku a pes” (1966 - 1970), díky kterému ho najednou znalo minimálně celé Polsko. Tankista Kos se stal legendou, na druhou stranu mladého a ctižádostivého Gajose zaškatulkoval. Sám vzpomíná na ten “nešťastný“ seriál, který byl diváky považován za jakousi komunistickou agitku a rozšířil se názor, že je hercem, se kterým není radno si začínat (není divu, za účinkování v seriále obdrželi herci v roce 1967 ocenění I. stupně od samotného ministra národní obrany). Nedoceněný Gajos musel tedy zatnou zuby a čekat na svoji příležitost.
V mezičase ztvárňoval různé epizodní a menší role. V Hasově filmu SZYFRY (1966, Šifry) si zahrál listonoše, objevil se v mysteriózním seriále "Wakacje z duchami" (1970, Prázdniny s duchy) a v roce 1975 si zahrál Antka Slawka, švagra hlavní postavy ve dvou epizodách legendárního seriálu s Andrzejem Kopyczyńskim "Čtyřicátník", známého i unás. Dva roky nato přišel MILIONER (1978, Milionář) a s ním role, za kterou získal cenu pro “nejlepšího herce v hlavní roli“ na Polském filmovém festivalu v Gdaňsku, kterou si v roce 1981 odnesl znova, za WAHADEŁKO (1981, Kyvadélko) Filipa Bajona.
Objevil se také v tvorbě “morálně neklidného“ období: DIRIGENT (1979) Andrzeje Wajdy nebo KUNG-FU (1979) Janusze Kijowského. V roce 1982 vytvořil už téměř zapomenutou postavu vyšetřujícího důstojníka státní bezpečnosti v dramatu VÝSLECH Ryszarda Bugajského. V 1990, kdy se po zrušení cenzury dostal film do běžné distribuce, vynesl Gajosovi další “hlavní mužskou“ hereckou cenu na gdyňském festivale (od roku 1987 se Polský filmový festival koná v Gdyni). Následující rok přijal komickou roli v televizním seriále "Alternatywy 4" (1983).
Po zkušenostech na prknech varšavských divadel: Teatr Komedia (1979 - 71), Teatr polski (1971 - 74), Kwadrat (1974 - 80) a znovu Teatr polski (1980 - 84), dostal v roce 1984 angažmá do divadla Teatr Powszechny. Za svůj velký návrat a zasloužené uznání obecenstva vděčí intuici Kazimierza Kutze, který se ho jako herce dramatického, komediálního a současně i s estrádními zkušenostmi, rozhodl zangažovat do hlavní role televizního dramatu OPOWIEŚCI HOLLYWOODU (1987, Hollywoodské příběhy), a to přesto, že do té doby s Gajosem nikdy nepracoval. Bbyl si jist jeho talentem. Tato velká šance se ukázala být roznětkou k bombě všech Janoszových schopností. Během příprav k natáčení se navíc seznámil i se svojí budoucí manželkou a za svědka na svatbu mu šel samozřejmě Kutz.
V roce 1987 byla Gajosovi udělena Cena vedoucího rozhlasového a televizního výboru, a to zejména za své kreace v "Hollywoodu" a v televizním snímku HAMLET WE WSI GŁUCHA DOLNA (1985, Hamlet v obci Głucha Dolna). Ve stejném roce ocenili jeho umění i televizní diváci, když ho zvolili nejpopulárnější televizní osobou (1987, cena Wiktor). Plodnou a úspěšnou dekádu 90. let otevřela další cena v Gdyni pro “nejlepšího herce v hlavní roli“, a sice za roli cenzora v dramatické komedii UCIECZKA Z KINA WOLNOŚĆ (1991, Útěk z kina Svoboda) Wojciecha Marczewského. V roce 1992 si zahrál bývalého “tajného“ v akčním krimi dramatu PSY (1992, Psi), kterým si získal popularitu už u další generace diváků.
Zářil v celé řadě filmových i divadelních rolí. Za zmínku stojí Kieślowského TŘI BARVY: BÍLÁ (1994), kde ztvárnil záhadnou postavu Mikuláše. V dalším roce hraje opět pod Kutzem, ŚMIERĆ JAK KROMKA CHLEBA (1994, Smrt jako krajíc chleba), dále to byla ŁAGODNA (1995, Příjemná), televiznímu publiku se připomněl v seriále "Ekstradycja" (1995) a opět u Marczewského si zahrál v mysteriozitě WEISER (2001). V novém tisíciletí jsme ho mohli také vidět v romantickýck kouscích, v Bajonově adaptaci PŘEDJAŘÍ (2001) nebo romantické komedii Kolského JASMINUM (2006).
