Biografia
Aktivity herečky Jany Andresíkové měly široký záběr, v povědomí veřejnosti však zůstává dodnes především jako čarodějnice v seriálu ARABELA (1980). Pochází z Kroměříže, kde také v průběhu studií na jedenáctiletce získala první zkušenosti v amatérském divadle (hra Poslední dějství na motivy románu E. M. Remarqua byla oceněna na divadelním festivalu v Napajedlích). Po maturitě pokračovala ve studiu herectví na brněnské JAMU, kterou absolvovala v roce 1964. Ještě jako adeptka herectví debutovala před filmovou kamerou, a sice v menší roli sekretářky v dnes již zapomenutém dramatu MYKOIN PH 510 (1963).
Po absolutoriu na JAMU odešla do Prahy a první profesionální angažmá získala v avantgardním divadle Maringotka (1964-1966), následující dva roky hrála v legendárním Divadle Za branou (1966-1968). Znovu byla zvána také ke spolupráci s filmem, ale jen v epizodních úlohách, pozornější diváci si jí všimnou jako komorné v povídkovém filmu DÝMKY (1966) nebo slečny za pultem v obchodě v dodnes slavné komedii SVĚTÁCI (1969).
V roce 1969 opustila Jana Andresíková stabilní zaměstnání a stálé angažmá a své další aktivity provozovala jako herečka na volné noze ve filmu, televizi a rozhlase. Ve významově minimalistických rolích se mihla v několika dalších umělecky hodnotných filmech přelomu 60. a 70. let (ZABITÁ NEDĚLE, 1969; VALERIE A TÝDEN DIVŮ, 1970). V průběhu 70. let si zahrála několik vedlejších rolí maminek nebo učitelek (MY TŘI A PES Z PĚTIPES, 1971; JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY, 1977; KOČIČÍ PRINC, 1978). Její vizáž s přísnou tváří ji již od počátku herecké dráhy předurčovala také k postavám německých žen ve filmech z období druhé světové války, ať už vězněných (... A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY, 1972) nebo věznících (KUKAČKA V TEMNÉM LESE, 1984). Povšimnout si jí můžeme i v několika dodnes oblíbených komediích (PÁTEK NENÍ SVÁTEK, 1979; CAUSA KRÁLÍK, 1979), několik menších příležitostí dostala také v kriminálním žánru.
Fanoušci televizních seriálů si Jany Andresíkové povšimnou také v TŘICETI PŘÍPADECH MAJORA ZEMANA (25. díl Štvanice z roku 1978) nebo v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (druhá řada z roku 1981). Nakonec to byl právě formát televizního seriálu, jenž jméno i tvář Jany Andresíkové uvedl do povědomí nejširší veřejnosti. Dětské i dospělé diváky zaujala jako čarodějnice a Rumburakova pomocnice v legendárním pohádkovém seriálu ARABELA (1980). Následná spolupráce Jany Andresíkové s filmovou a televizní kamerou má již jen sporadický charakter, znovu se ale objevovala v televizních seriálech, příležitostně v menších rolích i ve filmu (MRAVENCI NESOU SMRT, 1985; MUKA OBRAZNOSTI, 1989). V pokračování seriálu ARABELA (1993) se vrátila k postavě čarodějnice, na filmovém plátně se s ní diváci naposledy mohli setkat v komedii KAMEŇÁK (2003) i jejím druhém pokračování.
Široké pole působnosti našla Jana Andresíková za mikrofony, dabingovými i rozhlasovými. V dřívějších dobách její hlas zazníval v dodnes oblíbených filmech francouzské a italské provenience uváděných v našich kinech, po roce 1989 byla často zvána ke spolupráci na dabingu k americkým filmům, které tehdy přicházely na náš filmový i televizní trh v obrovském počtu. Kromě toho se Jana Andresíková často a ráda věnuje uměleckému přednesu, například v prostorách pražské Violy nebo Lyry Pragensis. Jako docentka působí také pedagogicky na pražské DAMU, vyučuje též na Soukromé herecké škole v Praze.
Jana Andresíková se poprvé provdala v roce 1969 za režiséra Jana Moravce, jednoho z tvůrců československé nové vlny. Mají spolu jednu dceru, ale manželství skončilo rozvodem již v roce 1971. Znovu se Jana Andresíková provdala v 1990 za Jiřího Jiráka. Soukromý život s přesahem do profesní kariéry ovlivnily u Jany Andresíkové četné zdravotní komplikace. Již před lety prodělala vážnou autonehodu a dvě operace páteře s trvalými následky ji donutily opustit práci v divadle, nový úraz ji potkal v roce 2003, což způsobilo její absenci ve druhém filmu s názvem KAMEŇÁK 2 (2003), pak se ale k natáčení vrátila.
