Biografia
Celé roky byl oblíbený v australském divadelním světě, ale teprve v pětačtyřiceti se stal známým pro zbytek světa. Tehdy získal Oscara za ztvárnění geniálního klavíristy Davida Helfgotta ve filmu (1996) a jak už to tak bývá, přes noc se zařadil mezi oslavované hollywoodské hvězdy. Přesto ho láska k divadlu vždycky zavede zpátky na domácí jeviště.
Různorodé postavy, zmítající se ve svých vášních získaly tutéž tvář Geoffreyho Rushe a přece jsou jedinečné: policista Javert (), markýz de Sade (), rádce královny Alžběty () nebo klavírista Helfgott (), ale protože se Geoffrey Rush nebere až tak vážně, taky pirát Barbossa (), zoufalý scenárista Plummer () nebo komiksový zloduch Casanova Frankenstein ().
Geoffrey Rush se narodil v australském Queenslandu, 6. července roku 1951 v rodině účetního a prodavačky a záhy zažil to, co většina jeho budoucích kolegů: rodiče se rozešli a mladý kluk si musel jít dál vlastní cestou, kde mu mnoho radosti přinášelo herectví. Přestěhoval se do Brisbane a díky ctižádosti a jasným cílům získal bakalářský diplom z umění na Queenslandské univerzitě. Už na škole hrál divadlo a ve dvaceti tak rovnou přešel ke Queensland Theatre Company, kde debutoval ve hře Wrong Side of the Moon a napřesrok skóroval nečekaným hitem, který se stal z muzikálu You're a Good Man, Charlie Brown.
Aby celý život nezůstal na jednom místě a jedné úrovni, odjel do Paříže, kde se během pár let naučil nejen jazyk, ale hlavně se specializoval na pantomimu ve slavné škole tohoto druhu Jacquese Le Coqa. Nabyté zkušenosti zúročil po návratu do Austrálie, kde se představil v hlavní roli divadelní produkce Čekání na Godota. Spoluhráčem mu nebyl nikdo jiný, než někdejší spolubydlící z koleje Mel Gibson. Na počátku osmdesátých let patřil do divadelního spolku Jima Sharmana (režíroval, 1975) a od roku 1984 do syndikátu, který si v Sydney koupil divadlo. Kromě toho, že vystřídal členství v několika dalších souborech, začal v té době koketovat s filmovým průmyslem. První filmové role dostal v romantické krimi (1981) a v komediálním muzikálu (1982) o touze mladé dívky stát se zpěvačkou.
Studia v Paříži jej nečekaně dovedly k zvláštním způsobům divadelní režie. Na jevišti rozhýbal svoji vlastní show Clowneroonies, která byla ve své době považována za úžasnou. Poté inscenoval Fool in King Lear, ale cenu kritiků nezískal za režii, nýbrž za hlavní roli v Diary Of A Madman. Díky přesvědčivému ztvárnění několika postav plných bolesti a utrpení začal být považován za herce vážných rolí a ve filmu se dalších pět let neobjevil. Tímto způsobem zařazený Geoffrey Rush byl obsazen až do role Sira Andrewa Aguecheeka v australské filmové verzi Shakespearova (1987).
V následujícím roce se oženil s divadelní herečkou Jane Menelaus a jako praví divadelní nadšenci nestrávili své líbánky na cestách, ale na půl roku v představení Jak důležité je míti Filipa. Každou noc spolu vystupovali a Geoffrey Rush dodnes s radostí vzpomíná na ten krásný čas, kdy své ženě činil nabídky v kouzelném jazyce Oscara Wildea a ještě ho za to platili. Manželé, kteří jsou spolu téměř třicet let a tvoří tak živoucí výjimku mezi slavnými páry, příliš nespěchali ani se svatbou, ani s dětmi (brali se, když Geoffreymu bylo 37 a Jane 29 let, jejich první dcera Angelica přišla na svět teprve v roce 1992 a syn James v roce 1995). Zatímco Geoffreyho filmová kariéra od poloviny devadesátých let začala růst, seznam divadelních rolí Jane Menelaus doplňuje jen několik televizních seriálů a mezi nimi vedlejší role ve filmu (2000), kde její manžel exceluje v hlavní roli.
V devadesátých letech již byl v Austrálii dobře zavedeným divadelníkem, který pomohl několika začínajícím hercům. V roce 1992 ho sousedka Lindy Davies přesvědčila, aby se zašel podívat na hru, v níž hrála čerstvá absolventka Cate Blanchett. Rush byl z jejího projevu nadšený a obsadil ji do hlavní role hry Oleanna (hrála v ní po jeho boku). Poté z Cate v Belvoir Street Theatre Company, kde tehdy působil, udělal Ofélii v Hamletovi. Bylo mu čtyřicet a mimo divadelní svět ho ještě nikdo neznal, když se ze své pracovní zátěže nervově zhroutil a musel si na čas odpočinout.
Teprve rok 1996 představuje zlom v Rushově filmové kariéře. Jednak se objevil v , australské komedii o Sovětském Svazu, kde se už podruhé setkal s Judy Davis (hráli spolu v jeho debutu ), jednak ve své oscarové roli skladatele a klavíristy Davida Helfgotta, který se zmítá mezi genialitou, šílenstvím a svým vztahem k despotickému otci. Scénář k srdcervoucímu dramatu se Geoffreymu dostal do rukou už v roce 1992 a byl z něj tolik nadšený, že se spřátelil s Helfgottovými, kteří žili nedaleko Bellingenu v Novém Jižním Walesu. Často rodinu navštěvoval a studoval klavíristovu řeč a pohyby. Zúročil též hru na klavír, které se věnoval během studií a zkušenosti s mimikou z Paříže.
Podle režiséra Scotta Hickse byl pro roli ideální: „Zdá se, že vždycky hraje postavy – jako ve Fool in King Lear a Diary Of A Madman – které jsou na pokraji duševního zdraví.“ Faktem je, že Geoffrey Rush svou životní roli málem nedostal, protože produkce vyžadovala nějaké větší jméno a režisér Hicks taky dřív nemluvil stejně. Geoffrey vzpomínal na režisérův původní postoj: „Moje kariéra se 23 let odehrávala na divadle, s probodáváním a kašlem a pár filmy. Scott Hicks mi tehdy velice mile řekl, že celá moje kariéra je tento konkurz.“ Až po období plných přesvědčování a průběžných zklamání, byla role jeho. Nakonec za Helfgotta posbíral pěknou sbírku cen a když držel Zlatý Globus nad hlavou, věnoval jej všem lidem, kteří projekt rádi financovali, od okamžiku kdy v něm figuroval. Fanoušci statistických tvrzení dokonce zjistili, že Geoffrey Rush se díky a Helfgottovi stal jedním z jedenácti herců, kteří kdy hráli živou osobnost ještě v den přebírání Oscarů, za jejich ztvárnění.
Oscarový Rush si zahrál vedlejší roli v romantickém dramatu s Cate Blanchett a Ralphem Fiennesem a v roce 1998 se objevil ve dvou vedlejších rolích, přičemž obě byly srovnatelně úspěšné. Oceněna (cena BAFTA) byla jeho postava špeha, rádce a vraha v a na Oscara byl nominován za Philipa Henslowea v . O tom, že on i Joseph Fiennes v roce 1998 hráli v i poznamenal: „On dostal sex s Gwyneth Paltrow a Cate Blanchett, zatímco všechno, co jsem dostal já, byla nominace na Oscara.“
Příští role byla opět zvláštní a vynesla mu další oscarovou nominaci. Geoffrey Rush tentokrát ztvárnil stejně inspirujícího jako zlomyslného markýze de Sade, toho času v blázinci v Charentonu (). Mezitím stačil hrát super zloducha Casanovu Frankensteina v bláznivé komedii , která byla adaptací již parodického komiksu a snad ještě podivnější byla jeho účast v béčkovém hororu . Po dvou filmových výstřednostech se Geoffrey Rush vrátil k divadlu, kde režíroval The Merry Wives Of Windsor a spolupracoval na scénáři i hrál hlavní roli v Beaumarchaisově Figarově svatbě, kterou byla zahájena nová scéna Optus Playhouse v Queensland Performing Arts Complex v Brisbane.
Zatímco na začátek své kariéry si musel dlouho počkat, do nového tisíciletí australský objev vtrhnul silou vichřice, nicméně především ve vedlejších rolích: jako špeh britského agenta (), jako manžel psychiatričky v australském dramatu , coby Leon Trotsky zapletený ve známost s mexickou umělkyní Fridou Kahlo () a v jako neúspěšný scenárista, který začíná nový život, zatímco ústřední hrdinky jej bilancují. Ačkoli se jednalo o rozdílné vážné role, jaké mu vždy sluší, zdařilý byl i jeho poslední jmenovaný komediální protějšek stojící vůči Goldie Hawn, kterého se herec se zkušenostmi s rolemi plných emocí skvěle zhostil.
V roce 2003 (od doby, co dostal Oscara jeho asi nejúspěšnějším ročníku), se Rush zapojil do rovnou šesti filmových projektů, ačkoli dva byly animované filmy a a zbytek opět vedlejší role. V rodinném dramatu založeném na biografii plavce Tonyho Fingletona představoval chlapcova otce (matku hrála jeho častá filmová partnerka Judy Davis), v bratrů Coenových manžela jedné z klientek rozvodového advokáta Gerorge Clooneyho a v komisaře Hareho, asi největší zápornou postavu filmu Ostatně do filmografie Geoffreyho Rushe patří i ukázková záporná postava včetně celé své psychiky a posedlosti, jíž je komisař Javert v (1998).
Mezi největší hollywoodské blockbustery, v nichž Geoffrey Rush hrál, bezesporu patří trilogie (2003 - 2007), kde představuje bláznivého nesmrtelného bukanýra Barbossu, který se snaží zlikvidovat krásnou Elizabeth (Keira Knightley), zatímco je pronásledován Jackem Sparrowem. Rok 2004 měl být do filmografie Geoffreyho Rushe zaznamenán jako další velký úspěch, když dostal příležitost ztvárnit legendárního komika Petera Sellerse v televizní produkci HBO , nicméně tentokrát to nevyšlo jako se a ačkoli je Rushův výkon všeobecně uznáván, samotný film se nesetkal s nadšením ani u Rushových ani u Sellerosvých fanoušků. Přitom, životopisnou knihu Rogera Lewise, podle níž se film natáčel, profesionál Geoffrey přečetl hned třikrát. Po trochu zpomalil a na každý rok má jen jeden až dva projekty, mezi něž patřily vedlejší role ve Spielbergově thrilleru nebo australské drama o drogové závislosti . Nejnovější Rushovou rolí bude staronový špeh královny Alžběty Sir Francis Walsingham ve filmu (2007).
Geoffrey Rush patří k těm nenápadně žijícím australským hvězdám, o nichž se toho moc neví, proto může být téměř šokující, že mezi jeho milé výstřednosti patří aktivní spolupráce na ochraně a konzervaci historických krajin v Melbourne před nepříznivými podmínkami průmyslového rozvoje. Především je mu trnem v oku železniční stanice Camberwell, kde v roce 2004 uspořádal protestní pochod.
Kudrnatý Australan, jehož role nikdy neměly být přitažlivé, má na kontě více než 70 divadelních produkcí, čestný doktorát z univerzity, kde kdysi studoval a téměř čtyři desítky filmových titulů. Ano, dostává většinou zvláštní role, ale právě takové si Geoffrey Rush zaslouží.
