Daria Nicolodi

Biografia

Daria Nicolodi se narodila ve Florencii 19 června 1950. Její otec, právník, tragicky zahynul při pádu z koně. Její matka, židovka, vyučovala starověké jazyky se zvláštním zaměřením na Parmenidovu a Sokratovu racionální filosofii. Daria má mladší sestru Flame, která je univerzitní profesorkou muzikologie. Dariu v životě nejvíce ovlivnila její babička z matčiny strany Yvonne Muller Loeb Box, známá klavíristka, mezi jejíž blízké přátele patřil Jean Cocteau. Tato jedinečná žena byla tzv. „bílou čarodějnicí“ a byla to právě ona, kdo Dariu přivedl k zájmu o okultismus. Jejím dědečkem, s nímž se Daria však nikdy nesetkala, neboť zemřel již v roce 1947, byl jeden z nejvýznamnějších hudebníků '900, Alfredo Casella. Pro herectví se Daria rozhodla již v útlém mládí. Svůj debut si coby čtrnáctiletá odbyla v jedné divadelní společnosti mladých ve Florencii. Studia absolvovala o dva roky dříve a v roce 1967 se přestěhovala do Říma, kde se zapsala na Akademii dramatických umění [Accademia di Arte Drammatica]. Zde se na ní usmálo štěstí, když jí pod svá křídla přijal Luco Ronconi. Během studia na akademii Daria experimentovala s různými typy pořadů, včetně muzikálů. Ve filmu herecky debutovala roku 1969 v experimentálním snímku Sylvano Bussottiho RARA FILM. Jde o v první půli černobílou, ve druhé barevnou montáž záběrů z let 1967-1969 na 16 mm pásu. Následuje divadelní hra pod Bussottiho taktovkou Historie du Soldat. Na opravdu plnohodnotný vstup do světa filmu si však musela ještě rok počkat. Umožnila jí to až role zdravotní sestry v protiválečném filmu Francesca Rosiho UOMINI CONTRO [Na generálův rozkaz] (1970) odehrávajícím se v roce 1915. Pak již ji nic nebránilo v plném vstupu do světa divadla: Orlando Furioso (1970), hudební komedie Alleluja Brava Gente (1971), i filmu: TV seriál I NICOTERA (1972) nebo film prezentovaný na 33. filmovém festivalu v Benátkách SALOME (1972). Role Anity ve filmu Elio Petriho LA PROPRIETÁ NON É PIÚ UN FURTO [Vlastnictví není již krádež] (1973) jí přinesla ocenění Targa Mario Gromo za nejlepší ženský herecký výkon. Tento film byl rovněž nominován na cenu Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně. V roce 1973 Daria porodila první dceru Annu, jejímž otcem byl sochař a scénograf Mario Ceroli. Ten byl Dariiným partnerem v letech 1971-1974. Počátkem roku 1974 se na jednom letišti Daria setkává s italským režisérem Dariem Argentem. Daria byla Dariem ohromena již od té doby, co v roce 1969 viděla jeho první film L'Uccello dalle piume di cristalo [Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru]. V roce 1985 pak v rozhovoru prohlásila: „Mám opravdu ráda hororové filmy a Dario je v tomto velmi dobrý.“ Jejich letištní setkání přineslo v mnoha ohledech spoustu chutného ovoce. Kromě dlouhodobějšího partnerského vztahu mezi herečkou a režisérem, bylo počátkem Dariina vstupu do světa filmového hororu. Daria si zahrála potrhlou novinářku Giannu Brezzi v Argentově trháku PROFONDO ROSSO [Tmavě červená](1975) a stála u zrodu legendy filmové hororové hudby, kapely Goblin, když Dariovi doporučila některé její budoucí členy, aby natočili hudbu k filmu. O své postavě novinářky později řekla, že byla výrazně maskulinní postavy a chování, což byl v Itálii do té doby dosud neviděný charakter. 20. září 1975 se pak Darii a Argentovi narodila dcera Maria Vittoria Rossa, která je jako herečka známější pod jménem Asia Argento. S Argentem dodnes natočila celkem 7 filmů. Hned ke druhému SUSPIRIA (1977) napsala i scénář, jehož příběh se zakládá na příbězích, které jí vykládala její babička. Původně hlavní roli psala pro sebe, americký distributor však chtěl za hlavní hrdinku Američanku a tak musela ustoupit a spokojit se pouze s postem scénáristky a propůjčením svého hlasu Mater Suspiriarum. SUSPIRIA se stala úvodním snímkem jakési Argentovy trilogie o třech matkách, která pokračuje v roce 1980 filmem INFERNO (v něm už si Daria zahrála před kamerou) a zakončuje ji LA TERZA MADRE [Armáda démonů: Matka slz], kde hraje matku hlavní hrdinky, jíž hraje její a Argentova dcera Asia. K dalším hororům herecko-režisérského dua Nicolodi-Argento pak patří TENEBRE (1982), PHENOMENA (1985), který se dle Darii svým obsahem velmi dotkl problému tělesně postižených a OPERA [Děs v opeře] (1987). Mimo to si zahrála i v hororech SHOCK [Šok] (1977) Maria Bavy, který se natáčel pouhých pět týdnů, mnohdy i 18 hodin denně, LE FOTO DI GIOIA (1987), PAGANINI HORROR (1989), k němuž opět napsala scénář, TV hororu Lamberta Bavy IL GIOKO (1989) a LA SETTA [Sekta] (1991). Posledně jmenovaný by však mohl být zařazen i do již zmiňovaného ranku dua Nicolodi-Argento, neboť Argento byl jedním ze tří scénáristů filmu. Původně měla Daria hrát i roli Anny D'Antoni v hororu MANIAC (1980), nakonec však byla nahrazena Caroline Munro. Mario Bava jí navrhl, aby hrála hermafroditku v jednom z jeho filmů, zemřel však dřív, než ho mohl natočit. Daria Nicolodi ale nezůstala jen u hororů, pendluje mezi televizí: např. TRE ORE DOPO LE NOZZE (1978), LA VENERE D'ILLE (1979), VERDI(1982), SOGNI E BISOGNI (1985), u něhož se stává jakousi hereckou kmotrou, když herecky doprovází svou dceru Asiu při jejím hereckém debutu, či TURNO DI NOTTE (1987); filmem: např. IL MINESTRONE (1981), MACCHCERONI (1985), AVVENTURA DI MARINA (1990), LA PAROLA AMORE ESISTE (1998) nebo SOLEDADO (2004); v roce 1978 se pak vrátila k divadlu: La Commedia Di Gaetanaccio (1978), kde dokonce zazpívala duet (Daria si pak zazpívala tango i v jednom TV seriálu), A Porte Chiuse (1980), Birdbath (1981), La Rosa Del Lago (1991), Lettere A Maria (1991/92), La Serra (1997) atd. Spolupracuje např. s divadelní společností Teatro Eliseo v Římě. V roce 1987 Daria s Dariem Argentem natáčí film OPERA [Děs v opeře]. Plánovali, že se po skončení natáčení konečně vezmou. Místo toho se však po více než deseti letech rozchází. Asia zůstává s matkou. Krach osobních vztahů však nijak nenarušuje vztahy pracovní. V roce 1990 Daria namluvila hlas vypravěčky a postavu královny Camillie pro japonsko-italský animovaný seriál UNA SIRENETTA INNAMORATA [Saban's Adventures of the Little Mermaid], nadále se věnuje divadlu, např. v roce 1991 účast v divadelním maratónu, i filmu. V roce 1994 při nehodě tragicky umírá její dcera Anna. Daria opouští Řím a s ním i všechny a všechno, co by jí mohlo její dceru připomínat. Na čas se přesouvá do Paříže, pak žije v Paternu a 4 roky ve Foxi na Sardinii. V letech 1996-1997 vystupuje na divadelních prknech ve hře Don Perlimplin, o dva roky později hraje opět společně s dcerou Asiou v komedii VIOLA BACIA TUTTI [Prázdniny s Violou] (1998), nebo s Gérardem Depardieu v LA PAROLA AMORE ESISTE (1998). O další dva roky později si pak, pod režijní taktovkou své dcery a po jejím hereckém boku, střihne roli ve SCARLET DIVA (2000), který se trochu autobiograficky dotýká samotné Asii a její tragicky zemřelé sestry. V roce 2001 Daria vystupuje ve videoklipu L'absint kapely Bluvertigo, který režírovala Asia a jako členka poroty se objevuje na osmém ročníku Mezinárodního festivalu filmu pro ženy. 20. června 2001 se Daria Nicolodi stává babičkou. V Luganu Asia porodí holčičku jménem Anna Lou (Daria si přála, aby se jmenovala po ní). Otcem je muzikant z kapely Bluvertigo Marco Castoldi. V roce 2002 se Daria účastní natáčení dokumentárně monografického seriálu AMORI IN FIAMME. Jde o třicet desetiminutových snímků, každý z nich je věnovaný slavné dvojici pohybující se kolem filmu, výtvarného umění, hudby či kultury obecně v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Seriál nejprve vysílala v srpnu/září 2002 televize La 7, poté byl součástí turínského Filmového festivalu [Torino Film Festival] v rámci „vzpomínkové sekce“ a římského Filmového festivalu [Roma Film Festival]. 30. dubna 2005 je společně se Sophií Loren slavnostním hostem 58. Maggio Musicale Fiorentino, jednoho z nejvýznamnějších hudebních festivalů v Evropě. Ve dnech 6. - 26. června 2005 pak na ostrově Procida probíhala filmová akce Il Vento Del Cinema, kterou sponzoruje a organizuje Enrico Ghezzi. Mezi spoluorganizátory patří i Daria Nicolodi, Asia Argento a Dario Argento. Zatím posledním jejím filmem tak zůstává LA TERZA MADRE (2007).