Biografia
Daniel Olbrychski se narodil v únoru 1945 v Lowiczi. V roce 1963 absolvoval varšavské gymnázium a rozhodl se studovat herectví na Vysoké divadelní škole ve Varšavě. Vzhledem k tomu, že byl značně vytěžován filmem a divadlem, vysokoškolské studium ukončil externí zkouškou až v roce 1971. Od dětství patřil k velkým sportovním fanouškům a také se sportu intenzivně věnoval. Zabýval se atletikou, šermem, jezdil na koni. Svou fyzickou kondici, pohybové nadání a sportovní dovednosti později mnohokrát uplatnil před filmovou kamerou. Kdyby nezvítězila láska k herectví, čekala by Olbrychského dráha profesionálního sportovce.
Před filmovou kamerou debutoval už v prvním ročníku vysoké školy, když v roce 1964 ztvárnil hlavní roli partyzána ve válečné baladě RANĚNÝ V LESE. Jeho cesta k úspěchu byla velmi krátká a přímočará. O rok později ho Andrzej Wajda vybral do hlavní role lehkomyslného Rafaela v historickém dramatu POPELY. Setkání s Wajdou mělo pro Olbrychského klíčový význam. Stali se blízkými spolupracovníky, Wajda postupně svého dvorního herce obsadil do 13 hlavních postav a řady vedlejších rolí. Ba co víc, oba muži se spřátelili a Wajda šel Olbrychskému za kmotra jeho synovi.
Olbrychski se stal ideálním představitelem nekompromisních romantických hrdinů, ať už na jevišti nebo na filmovém plátně. Vystřídal řadu scén, hned zkraje své divadelní dráhy hrál Hamleta. Díky spolupráci s Andrzejem Wajdou se prosadil i v zahraničí, především ve Francii. V 80. letech často hostoval na předních evropských divadelních scénách. Opíral se přitom o výbornou znalost několika světových jazyků. Stal se též jedním z mála herců z komunistické části Evropy, kteří získali postavení filmové hvězdy a byli přijímáni i na Západě. Olbrychski často natáčel za hranicemi, pracoval např. s Volkerem Schlöndorffem (PLECHOVÝ BUBÍNEK - 1979), s Claude Lelouchem (JEDEN A TI DRUZÍ - 1981), s Margarethe von Trotta (ROSA LUXEMBURG - 1986) nebo s Philipem Kaufmanem (NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ - 1988). Nejvíce nabídek měl z Francie, ze všech zahraničních režisérů si nejvíc cení spolupráce s Claudem Lelouchem.
Olbrychski natáčel pochopitelně i s umělci z východní části Evropy. S významným maďarským režisérem Miklósem Janscó pracoval na filmech LA PACIFISTA - 1970 a ÉGI BÁRÁNY - 1979, s Jugoslávcem Lordanem Zafranovičem natočil v roce 1981 PÁD ITÁLIE. S Jurijem Ozerovem spolupracoval na válečné epopeji OSVOBOZENÍ (1969). V 90. letech navázal úzkou spolupráci s ruskými režiséry - s Nikitou Michalkovem se seznámil při natáčení LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO, s Andrejem Maljukovem pracoval na kriminálním dramatu MOTÝLI a natáčel i s Andrejem Končalovským. V Polsku se objevil v dílech všech významných režisérů. S Krzystofem Zanussim se setkal ve STRUKTUŘE KRYSTALU či dramatu PERSONA NON GRATA, s Kieslowskim v DEKALOGU, s Agniezskou Holland při natáčení thrilleru JAK ZABÍT KNĚZE, s Jerzym Hoffmanem v historických dramatech PAN WOLODYJOVSKI (1969), POTOPA (1974) a OHNĚM A MEČEM (1999). Andrzej Wajda obsadil Olbrychského ve svých snímcích VŠECHNO NA PRODEJ (1969), BŘEZOVÝ HÁJ (1970), SVATBA (1973), PAN TADEÁŠ (1999) a v mnoha jiných.
Herec se stal živou legendou polského filmu. Po tragické smrti Zbignieva Cibulského se stal nejpopulárnějším polským hercem a tuto pozici si udržel přes dvě desítky let, než ho vystřídal Boguslaw Linda. I nadále se ale umisťuje na nejpřednějších místech žebříčků popularity. Na svém kontě má přes 120 filmů, desítky seriálů a televizních inscenací. Olbrychského osobní život v nemalé míře odpovídá profilu jeho romantických filmových hrdinů. Má rád dobrodružství, cestování, jízdu na koni, kvalitní jídlo a pití i krásné ženy. Ženil se celkem třikrát. Se Zuzanou Lapickou má dceru Veroniku, s německou herečkou Barbarou Sukovou prožil milostný románek během natáčení filmu ROSA LUXEMBURG, který nezůstal bez následků, takže se narodil syn Viktor. Olbrychský byl ženatý také se známou polskou zpěvačkou Marylou Radovicz. S Monikou Dzienisiewicz-Olbrychskou má syna Rafala (1971), který je rovněž hercem.
K životu Daniela Olbrychského patří určitý patetismus a teatrálnost. Koluje o něm řada neověřených historek i doložených příhod. O jeho emotivní povaze svědčí i to, že když se dověděl o výstavě na téma nacismu, jejíž součástí byla kolekce fotografií známých herců v nacistických uniformách, pronikl na výstavu vyzbrojený šavlí a před fotoaparáty reportérů na protest proti zneužití své osoby svou fotografii obřadně rozsekal. Olbrychski získal během své kariéry řadu festivalových cen, mj. v roce 2007 převzal na Febiofestu cenu Kristián za přínos českému filmovému publiku.
