Biografia
Daniel César Martin Brühl González Domingo se narodil 16. června 1978 v Barceloně. Matka je Španělka, otec, filmový režisér Hanno Brühl, Něměc. Daniel mluví plynule španělsky a německy, jinak také anglicky (má opravdu krásný přízvuk:)) a francouzsky. Krátce před jeho narozením se rodina přestěhovala do Kolína nad Rýnem (Německo), často ale navštěvuje rodinu v Katalánii (Španělsko).
Brühl, jak řekl "Stal jsem se hercem proto, že jako dítě jsem pracoval ve školním divadle v rozhlasové hře a vydělal jsem si tak svoje první kapesné v osmi letech. Rychle jsem zpozoroval, že mě to baví, když můžu používat svůj hlas." Pak následovala práce v dabingovém studiu a nato jeden z dabujících herců doporučil chlapce - který navrhl, že by mohlo být zajímavé objevit se na zkoušku před kamerou - agentuře hledající nové talenty.
V šestnácti letech (1994) měl malou roličku v TV filmu SVENS GEHEIMNIS a byl opravdu posedlý hraním. "Věděl jsem, že tohle bylo to, co jsem chtěl dělat, a rodičům jsem řekl, že bych chtěl skončit se školou, protože bych chtěl zkusit hrát jak nejvíc to bude možné."
Na roční vojně (povinné vojenské službě) přemýšlel, zda si zažádat nebo zda si nezažádat o místo v herecké škole, ale intuitivně se rozhodl začít trénovat 'formal drama' "protože jsem cítil, že by to pro mě nebylo dobré prostředí, být tři čtyři roky s lidmi, kteří všichni chtějí tu samou věc a jsou si navzájem konkurencí. Navíc jsem se nechtěl zavázat pouze jednomu směru."
To neznamená, že by úplně odmítl představu možného přijetí do nějakého kurzu nebo jinou určitou vyhlídku na umělecké vyjádření, možná ve Státech na pár měsíců. Skutečně, Daniel si často hrál s myšlenkou odejít za prací do ciziny (řekl Anglii), a tohle bylo něco, co chtěl určitě udělat, jestliže nebude mít v pár posledních letech v Německu práci spojenou s filmem. "Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitoval," vysvětluje Daniel a říká, že měl "docela dost štěstí" na řadu hereckých kolegů, se kterými měl tu čest pracovat. "Hodně se dozvíš, ale pořád máš jasnou představu role a práce na ní s režisérem."
V roce 1992 se krátce objevil v TV seriálu FREUNDE FURS LEBEN. Opravdový debut přišel až v roce 94, kdy si jako 16-ti letý zahrál v TV filmu SVENS GEHEIMNIS režiséra Rolanda Suso Richtera. Jeho další televizní tvorba byla hlavní role ve filmu DER PSKT – WENN KINDER TOTEN (1996) režiséra Miguela Alexandrea, a ve dvou(ch) krimi filmech POLIZEIUF 110 – DER SOHN DER KOMMISSARIN (1997) režiséra Jana Růžičky a BLUTIGER ERNEST (1998) režiséra Bernda Böhlicha. Zahrál si také ve filmu svého otce HIN UND WEG (1999). Ten samý rok se setkal s Frankou Potente v ZEMI HOJNOSTI režiséra Friedemanna Fromma. V roce 2000 se objevil v debutu Marca Petryho SCHULE, měl malou roličku ve filmu v kanadsko - německé produkci DEEPLY s Kristen Dunst řežiséra Sheriho Elwooda a také si zahrál ve STUNDENHOTEL.
Role schizofrenního mladíka Lucase v dramatu DAS WEISE RAUSCHEN (2001) debutujícího režiséra Hanse Weingartnera, byla pro jeho kariéru zásadní. Vynesla mu filmovou cenu Bavarian stejně jako německou cenu za kritiku. V Německu také vyhrál dvě ceny za snímek NICHTS BEREUEN (2001) režiséra Benjamina Quabecka. Na natáčení se poznal se svou snoubenkou Jessicou Schwarz. Později se společně přestěhovali do Berlína.
V roce 2002 hrál v komedii VAYA CON DIOS a opět získal filmovou cenu Bavarian a německou cenu za kritiku. Na natačení se podruhé setkal s Chiarou Schoras, se kterou pracoval již v dramaticko - romantické komddii HONOLULU (2001). Rok 20002 mu rovněž přinesl roli boxera v dramatu Züliho Aladaga ELEFANTENHERZ.
Skutečný zlom jeho kariéry měl na svědomí film GOOD BYE, LENIN režiséra Wolfganga Beckera. Daniel si zahrál milujícího syna Alexe, který matku kvůli jejímu zdraví skrývá před pro ni nebezpečnou pravdou - že spadla berlínská zeď a tím i celý německý komunismus. Měl na tuhle roli štěstí, protože Becker původně hledal herce ve východním Německu. Kdyby ji nedostal, možná by jeho kariéra nebyla taková, jaká je. Daniel začal být více respektován, když si zahrál po boku herců jako Katrin Sass nebo Michael Gwisdek. GOOD BYE, LENIN si získal srdce diváků na celém světě a Danielovi se otevřely dveře do Evropy. Během evropských filmových cen dostali Katrin Sass a Daniel Brühl cenu diváků. Daniel byl taky odměněn titulem 'nejlepší herec'. O rok později získal cenu diváků za romantické drama WAS NUTZT DIE LIEBE IN GEDANKEN a byl nominován za OBČANSKOU VÝCHOVU (2004). OBČANSKÁ VÝCHOVA byla po 11 letech prvním německým filmem na filmovém festivalu v Cannes, byla vřele přivítána a Daniel byl nazván jako mezinárodní vycházející hvězda.
DÁMY V LETECH režiséra Charlese Dance je jeho prvním významnějším ne-německým filmem, ve kterém si zahrál polského emigranta Andrea Marowskiho. Dan měl možnost pracovat se dvěma skvělými dámami britské filmografie - Judi Dench a Maggie Smith, které obdivuje a respektuje.
V roce 2005 jsme Daniela mohli vidět ve válečném dramatu z období 1. světové války ŠŤASTNÉ A VESELÉ v režii Christiana Cariona.
Brühl, který hodně pracuje s debutujícími režiséry, spolupracoval také se začátečníkem Clivem Gordonem na jeho filmu CARGO. Ve snímku v britsko - španělsko - švédské koprodukci hraje chlapce cestujícího po Africe.
Dan již také zvažoval možnost studia a třeba i hraní v Hollywoodu. Nezaměřuje se ale za každou cenu jen na anglicky mluvené filmy, takže jeho náhlé stěhování do Kalifornie neočekávejme:) "Jestli se to má stát, stane se," říká, ale připouští, že "můj největší sen je pracovat ve Španělsku, protože jsem se tam narodil."
Skutečně, přišlo několik možností "jak dát gól" - jeho účast v "Shooting Star" se stala v roce 2003 během Berlinane (= 'sjezd' nejtalentovanějších evropských herců) obrovskou výhodou. "Byl jsem na Filmovém festivalu v Thessaloniki a potkal jsem "Shooting Star" z minulého roku a zdálo se mi opravdu zajímavé mluvit se španělským hercem o tom, jací zajímavý režiséři jsou ve Španělsku a jaké tu jsou pracovní podmínky pro herce."
Danielovi se tedy vlastně splnil sen pracovat ve Španělsku. SALVADOR (2005) - španělský film vypráví příběh katalánského rebela Salvadora Puiga Antiche (Daniel Brühl), který byl jako poslední popraven během Francova režimu a jehož smrt byla jen kvůli obrovskému vzbouření, které pomohlo Španělsku na jeho cestě k demokracii.
Dnes je Daniel Brühl jasně zářící hvězdou německých kin a vycházející hvězdou kin evropských.
