Biografia
Možná by se mohlo zdát, že je Benoît Magimel oním francouzským hochem, který měl prostě štěstí a už ve svých jednadvaceti letech se stal hvězdou. Ve skutečnosti je to však mladý muž, který musel tvrdě pracovat, aby se mohl stát respektovaným hercem a svobodně si vybírat své role. Úsilí a píle se vyplatily a dnes je jednou z největších francouzských hereckých osobností.
Benoît se narodil roku 1974 v Paříži v rodině bankovního úředníka. Dá se říct, že jeho herecká kariéra začala už ve dvanácti letech, kdy na škole navštěvoval divadelní kroužek. A právě díky profesorovi, který ho vedl, natočil videoklip, čímž si odbyl svoji premiéru coby herec. A když si pak v novinách přečetl inzerát, hledající dvanáctiletého chlapce do filmu, nezaváhal, odpověděl, a mohl si tak užívat svůj první honorář za film LA VIE EST UN LONG FLEUVE TRANQUILLE. To byl rok 1988. Ale tehdy ještě nebral hraní jako práci.
Bylo mu šestnáct, když skončil školu a rozhodl se, že se bude živit hraním. Nebylo to však jednoduché už proto, že neměl herecké vzdělání. Benoît přesto vytrval a v roce 1992 se dočkal prvního úspěchu díky snímku LE CAHIER VOLÉ. Zlom nastal o tři roky později, kdy zazářil jako přítel Virginie Ledoyen v LA FILLE SEULE, ale především dostal příležitost zahrát si v oceňovaném dramatu režiséra Mathieu Kassovitze NENÁVIST. Za roli v LES VOLEURS André Téchiného pak získal svou první nominaci na francouzského Césara.
Roku 1999 se představil publiku coby velikán francouzské literatury Alfred de Musett v dramatu DĚTI SVÉHO VĚKU. Díky roli trýzněného, bolestného a křehkého člověka, který zápasí se svou láskou ke spisovatelce George Sandové, se seznámil s herečkou Juliette Binoche, a z jejich vztahu, který trval čtyři roky, se narodila dcera Hannah. Jako Ludvík XIV. nadchl Benoît diváky v historické fresce Gérarda Corbiaua, KRÁL TANČÍ, vypovídající o vztahu krále Slunce a jeho dvorního skladatele Jeana – Baptisty Lullyho. O rok později si odnáší z MFF v Cannes cenu za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Michaela Hanekeho PIANISTKA. Aby mohl ztvárnit postavu Waltera Klemmera, který se zamiluje do chladné učitelky klavíru v podání Isabelle Huppert, musel se během tří měsíců naučit zahrát tři klavírní skladby. Ale vyplatilo se a PIANISTKA se stala jedním z nejúspěšnějších filmů toho roku.
Zatím posledním snímkem, ve kterém se s Benoîtem můžeme setkat, je thriller PURPUROVÉ ŘEKY 2: ANDĚLÉ APOKALYPSY, kde jako detektiv Reda řeší se svým bývalým učitelem komisařem Niemansem, kterého hraje Jean Reno, sérii záhadných rituálních vražd. Jak sám Benoît říká, herectví se učil v „terénu“ na filmech a při spolupráci s režiséry. Do všech svých rolí se dokáže ponořit naplno, studuje nejrůznější materiály a kvůli PURPUROVÝM ŘEKÁM 2 dokonce strávil několik týdnů mezi policisty. Navíc jeho chuť zkoušet co nejrozmanitější věci je pro nás diváky zárukou, že se můžeme těšit na to, že nás tento talentovaný Francouz ještě nejednou překvapí a oslní.
