Biografia
Antoine Fuqua se narodil se 19. ledna 1966 v Pittsburghu v Pensylvánii. Se svým dobráckým zjevem a rychlým úsměvem vypadá spíš jako chlapík pro vedení, než jako chlap, který vede tým. Začínal jako režisér videoklipů a reklam, kterých natočil stovky. V hudebním průmyslu se pohyboval víceméně u hip-hopu. Na cenu MTV pro nejlepší rapový videoklip téměř dosáhl díky Heavy D & the Boyz. Jinak si však odnesl spoustu jiných cen pro nejlepšího režiséra rapových videoklipů. Za trailer k filmu DANGEROUS MINDS si odnesl Emanuel Award. V reklamním průmyslu pracoval pro firmy jako Reebok, Toyota nebo Armani.
Nicméně video-hudebně nadaný režisér, který svým vizionářstvím stále zaujímá návštěvníky kina od té doby, co na sebe upozornil svým debutem STŘELCI NA ÚTĚKU (1998), kde se v hlavní roli objevila Hongkongská akční ikona Chow Yun-Fat společně s Mirou Sorvino. Film, ve kterém post výkoného producenta zaujal slavný režisér John Woo, natočil Fuqua ve stylu východoasijských akčních filmů. I když jeho ruka však nebyla v akčních scénách tak silná jak od něj všichni čekali, přesto mají Střelci na útěku jakési kouzlo polovičního béčka, který se nebere zase až tak vážně. Na vlnu hi-tech thrillerů, které rozpoutal režisér Tony Scott se svým Nepřítelem státu, postavili producenti i Fuquu, kterému dali do ruky scénář filmu VNADIDLO (2000), kde si hlavní roli zahrál Jamie Foxx. Bohužel film neoslnil hlavně díky tomu, že byl srovnáván právě se Scottovým hitem.
Do světa policejní korupce se Fuqua vydal ve svém třetím režijním počinu. Scénář filmu TRAINING DAY (2001) Davida Traye, se točil okolo tréninkového dne mladého zelenáče Ethana Hawka a jeho zkorumpovaného učitele Denzela Washingtona. V rozhoupaném hip hopovém stylu natočil Fuqua působivý snímek, ve kterém herecky zaexcelovali oba hlavní představitelé a za své výkony byli nominováni na Oscara, kterého si Denzel Washington nakonec taky odnesl. Po řadě rozporuplných filmů se Bruce Willis rozhodl oprášit své herecké kořeny a ve Fuquově snímku SLZY SLUNCE (2003) si zahrál velitele komanda, který neuposlechl rozkaz jenom proto, aby zachránil skupinu domorodců, kterým hrozila smrt z rukou militantní skupiny revolucionářů. Celý film provázely dojmy absolutního uspokojení z parádně naaražovaných akčních scén a na druhé straně hromady nudných keců a patriotistického poselství, které chvílemi připomínalo náborové video do americké armády.
V jistých kruzích se o něm tvrdí, že je ďábel, ale ať už si o Jerrym Bruckheimerovi myslíte co chcete, tak mu neupřete, že pracovat pod jeho producentskými křídly je blaho. Scénář Davida Franzoniho zbavený mystických záležitostí a stotřicetimilionový rozpočet, kterým oplýval KRÁL ARTUŠ (2004) však poněkud vyšel vniveč, protože vznikl v době, kdy si americké publikum odvyklo na historickou látku. Obří propadák i na Bruckheimerovi poměry (celkový výdělek asi 70 milionů $) nezachránil ani Fuqua režijním umem (krvavé scény se objevily až na v režisérském sestřihu na DVD) herecké obsazení Cliva Owena jako charismatického Artuše nebo současné britské mladé hvězdy Keiry Knightley jako Guinevery.
