Biografia
Anthony Hopkins se narodil v Jižním Walesu ve Velké Británii v roce 1937. Ačkoli se herectví začal věnovat již v 60. letech, dlouho byl znám spíše jen omezenému okruhu návštěvníků londýnského National Theatre (členem 1966-73). Zde hrál často v režii Laurence Oliviera hlavní role především v shakespearovských dramatech. V roce 1967 zaskočil za samotného mistra, když ten musel náhle do nemocnice s akutním zánětem slepého střeva. Ačkoli Olivier v roli exceloval, Hopkins ho dokázal zastoupit více než obstojně. Ve svých pamětech Olivier píše: „Zaskakoval za mě nový mladý herec, zřejmě výjimečně nadaný, Anthony Hopkins, a z role Edgara si odnesl vavříny.“
Předtím již debutoval v roce 1964 v londýnském Royal Court Theatre v inscenaci Shakespearova Julia Caesara, v roce 1974 se pak objevil jako dr. Martin Dysart v dramatu Petera Schaffera Equus na Broadwayi. Ve filmu stejnou roli ztvárnil Hopkinsův velký vzor (a taktéž Walešan) Richard Burton. Kritici na jeho výkony většinou pěli nadšené ódy, uplatnil se také v TV. K jeho největším televizním úspěchům patří únosce Bruno Hauptman v dramatu Únos malého Lindbergha (Emmy), Hitler v dramatu Bunkr (Emmy), Quasimodo ve Zvoníkovi od Matky Boží (nominace na Emmy) nebo francouzský advokát Chavel poznamenaný nacistickým vězněním v adaptaci románu Grahama Greenea Desátý muž.
Jeho filmové úlohy dlouho zůstávaly ve stínu těchto divadelních a televizních úspěchů. Po malé roli ve filmu The White Bus (1967) režiséra Lindsaye Andersona (který shodou okolností režíroval i Hopkinsův divadelní debut Julius Caesar) se objevuje ve vedlejší ale významné roli Richarda Lví Srdce po boku Petera O´Toola a Katherine Hepburnové ve filmové adaptaci hry Jamese Goldmana Lev v zimě (Lion in winter, 1968). Za roli byl nominován na cenu BAFTA.
V 70. a 80. letech ve filmu dostává spíše menší role, větší prostor dostává jen ojediněle. Významnější příležitosti mu dal jeho přítel režisér Richard Attenborough, který ho obsadil do vedlejší avšak výrazné role podplukovníka Johna Frosta v Příliš vzdáleném mostu (A Bridge Too Far, 1977). Je třeba říct, že ve filmu s neuvěřitelným obsazením (Dirk Bogarde, Hopkinsův mentor Laurence Olivier, Sean Connery, Gene Hackman, Michael Caine, Ryan O´Neal, James Caan nebo Robert Redford a další) se Hopkins rozhodně neztratil. Herecky ovšem daleko náročnější příležitost dostal od Attenborougha o rok později, kdy zahrál s nasazením šíleného břichomluvce Corkyho v thrilleru Magic – Kouzlo (1978, nominace na Zlatý glóbus a na cenu BAFTA).
V polovině 70. let vrcholily Hopkinsovy problémy s alkoholem. Jeho pití překračovalo jakoukoli míru, sám přiznával, že nad tím ztrácel kontrolu. Když upadl v roce 1975 do bezvědomí, rozhodl se zásadně změnit svůj přístup. Vyhledal organizaci pomáhající alkoholikům a stal se abstinentem, což mu vydrželo dodnes.
Z rolí v 80. letech určitě stojí za zmínku chirurg Frederick Treves, který se snaží postarat o znetvořeného člověka v Lynchově Sloním muži (The Elephant Man, 1980) nebo námořní kapitán William Bligh v Donaldsonově verzi dramatu o známé námořní vzpouře Bounty (1984). Film příliš velký ohlas neměl, Hopkinsův výkon byl tím nejzajímavějším v jinak spíše průměrném filmu. Přísného kapitána Hopkins pojal jako zásadového, důsledného, schopného námořníka, ale i čestného člověka, vedle nějž „hrdina“ Mel Gibson vypadá spíš jako hloupý a nerozvážný mladík.
Zásadním zlomem pro kariéru Anthony Hopkinse byla role dr. Hannibala Lectera v mistrovském thrilleru Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, 1991). Ačkoli se objevuje na plátně jen kolem půl hodiny, jeho výkon nebezpečného a zároveň fascinujícího zločince byl natolik silný, že byl oceněn mnoha cenami za hlavní roli (Oscar, BAFTA, Cena Národní rady, Cena newyorských filmových kritiků). Byl to vůbec nejkratší výkon, za který kdy herec dostal Oscara za hlavní roli. Mlčení jehňátek bylo naprostým triumfem pro všechny zúčastněné, film si vedl velmi dobře komerčně i u kritiky. Je to teprve třetí film v historii, kterému se podařilo získat všech pět hlavních Oscarů (film, režie, scénář, herec a herečka v hlavní roli). Až nyní ve svých 53 letech se stal Hopkins světově proslulým. Sám vzpomíná, jak pro něj byla zcela nová zkušenost, když viděl své jméno velkými písmeny na každém rohu.
Pro Hopkinse měl úspěch zásadní význam především proto, že mu umožnil získat role v prestižních filmových projektech významných režisérů. Devadesátá léta jsou pro Hopkinse nejzajímavější filmovou dekádou. Třikrát se setkal s režisérem Jamesem Ivorym (Howards End,Soumrak dne - The Remains of the Day a Přežila jsem Picassa - Surviving Picasso). Především role majordoma v Soumraku dne stojí za připomenutí. Za fenomenální výkon, kdy se Hopkinsovi podařilo plasticky vykreslit vnitřní svět člověka, který nikdy své nitro neodrývá, získal Hopkins opět mnoho cen (Cena londýnských filmových kritiků, Donatellův David, nominace na Oscara, na Zlatý glóbus a na cenu BAFTA). I další setkání s Richardem Attenboroughem u filmu Krajina stínů (Shadowlands, 1993), kde ztvárnil autora dětských knížek C.S. Lewise mu vyneslo ceny (Cena BAFTA, Cena losangeleských filmových kritiků a Cena Národní filmové rady – poslední dvě získal společně za výkon v Soumraku dne). Oscarové nominace získal ještě za role skutečných osob – exprezidenta Johna Quincyho Adamse hrál ve Spielbergově dramatu Amistad (1997) a prezidenta Nixona ve stejnojmenném filmu Olivera Stonea (1995). Hopkins neváhal přijmout role ani v čistě komerčních projektech: Na ostří nože (Edge, 1997), Zorro: tajemná tvář (Mask of Zorro, 1998), nebo Instinkt (Instinct, 1999). V roce 1999 se objevil v shakespearovském dramatu Julie Taymorové Titus. Režisérka klasické drama z antického Říma ozvláštnila mnoha postmoderními prvky a neváhala ani zobrazit několik šokujících scén brutálního násilí. Hopkinsův hrdina zde prochází neskutečným utrpením, aby si v závěru mírně připomenul svou nejznámější roli dr. Lectera.
Po premiéře filmu se Hopkins veřejně vyjádřil, že s filmem končí a jde do důchodu. Pro jeho fanoušky to znamenalo velké zklamání, nicméně odpočinek Hopkins vydržel užívat pouhý rok. Nejprve se objevil v miniaturní roličce v druhém dílu Mission: Impossible, aby se v roce 2001 vrátil opět v kůži šíleného psychiatra v pokračování Mlčení Jehňátek, Hannibal. Film byl ale spíše zklamáním, jeho celkem slušné tržby byly dány především úspěchem prvního dílu, ohlasy diváků i kritiků byly však poněkud vlažné. Podobně byla přijata i adaptace dalšího thrilleru Thomase Harrise Červený drak (Red Dragon, 2002). V poslední době se zdá jako by siru Anthonymu (šlechtický titul získal v roce 1993) docházel dech. Ve filmech Česká spojka (Bad Company, 2002) nebo Srdce v Atlantidě (Hearts in Atlantis, 2001) se spíše už jen „vyskytuje“ a chvílemi se zdá, jako by šetřil silami. I v epizodní (a dle mnohých nadbytečné) roli ve velkofilmu Olivera Stonea Alexandr nepředvádí Hopkins nijak oslnivé herectví. Snad přesto můžeme ještě doufat, že se mu ještě naskytne role, v které by opět zazářil a nedal nám vydechnout při sledování jeho výkonu. Anthony Hopkins již několikrát dokázal, že takových výkonů je schopen a dodnes patří mezi nejuznávanější herce světa, s nímž si považují za čest hrát i ty největší hvězdy z řad herců i režisérů.
