Biografia
Alois Vachek se narodil 28. dubna 1903 zřejmě v Praze. Po studií se věnoval zaměstnání a herectví. Po odchodu na penzi by takto dožil bez povšimnutí a zapomenut, ale začínající mladý filmový režisér Jiří Menzel hledal pro svůj film dva starší pány. Začal tedy konkurz, do kterého se dostal taktéž Alois Vachek. Režisér Jiří Menzel si ho tedy vybral s bývalým právníkem Emilem Iserlem.
Byl zapsán do komparzního rejstříku Filmového studia Barrandov, což mu zajistilo i další herecké příležitost a velmi často epizody. Debutoval tak jako invalida na motocyklové Velké ceně, jenž vzpomíná na slavné závodníky a hlavně i na smrtelné havárie v povídce podle Bohumila Hrabala SMRT PANA BALTAZARA z povídkového snímku PERLIČKY NA DNĚ (1965) režisérů Jiřího Menzela, Evalda Schorma, Věry Chytilové a Jaromila Jireše.
Vachek i Iserle se své texty přesně naučili a interpretovali je zcela přirozeně. Proto si Menzel Vachka oblíbil a postupně obsazoval i pro další postavy: profesor češtiny v povídce ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE ze stejnojmenného povídkového filmu ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (1965), staniční pomocník Novák v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH (1966), muž v hospodě v ROZMARNÉM LÉTĚ (1967), starý profesor ve ZLOČINU V ŠANTÁNU (1968), brigádník v trezorových SKŘIVÁNCÍCH NA NITI (1969), starší zákazník v zelinářství v dramatu KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (1974), starý Potužil v komedii NA SAMOTĚ U LESA (1976) a naposledy člen poselstva v BÁJEČNÝCH MUŽÍCH S KLIKOU (1978).
V 60. letech byl u jiných režisérů obsazen jako muž na korbě auta v Krejčíkově SVATBĚ JAKO ŘEMEN (1967), úředník u poste restante v komedii JAK SE ZBAVIT HELENKY (1967) Václava Gajera, ministr železnice v Juráčkově podobenství PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969) a zejména jako starý kostelník Bittner, který se nepřímo a jistě nerad stal jedním ze spouštěcích článků hrůzných čarodějných procesů v Šumperku a Velkých Losinách v historickém thrilleru KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969) Otakara Vávry.
Několikrát se objevil i po boku Emila Iserleho (např. OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY, JAK SE ZBAVIT HELENKY, ZLOČIN V ŠANTÁNU, PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA či TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE). Samozřejmě, že se nástup normalizace Aloise Vachka příliš nedotknul.
V první polovině 70. let byl třeba předsedou soudu v Kachyňově životopisné komedii TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (1971), hlídačem v zahradě v komedii PAN TAU A CESTA KOLEM SVĚTA (1972) Jindřicha Poláka, technikem v Matějkových NÁVRATECH (1972), ve dvojroli sluhy Roberta a svatebčana ve Sci – Fi Jaroslava Balíka SLEČNA GOLEM (1972) a poslancem v Kachlíkově pamfletu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) s Miroslavem Zounarem jako nechvalně proslulým Klementem Gottwaldem a Adolfem Filipem jako zcela oddaným Antonínem Zápotockým.
A ve druhé polovině 70. let se před filmové diváky Alois Vachek vracel do svého konce v úložkách a epizodkách starého učitele v Muchnově povídce TÉMA: LÁSKA z triptychu PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975), poštmistra Valenty v povídce SILVESTR 1948 Karla Kováře z povídkového BOTY PLNÉ VODY (1976), starého vězně ve Vorlíčkově Sci – Fi komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), pacienta na lehátku v psychologickém dramatu HODINA PRAVDY (1977) Václava Matějky a téže muže se psem v Kovářově kriminálním dramatu PAST NA KACHNU (1978).
Jeho úplně posledním opusem byla již zmíněná Menzelova komedie BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (1978). Objevoval se i v televizních projektech (př. jako zaměstnanec vodáren ve Smoljakově televizní komedii DVEŘE z roku 1976). Bohužel, o jeho soukromí se nic neví a ani o jeho životních osudech a konci. Po odchodu z filmových ateliérů se po něm slehla zem.
V roce 1978 byl naposledy veden v hereckých seznamech Filmového studia Barrandov. Je tedy pravděpodobné, že v této době, nebo krátce po roce 1978, zesnul. Alois Vachek tedy zemřel neznámo kdy, někdy na přelomu 70. a 80. let, zřejmě v Praze. Je zajímavostí, že jeho úplně první, i zcela poslední, snímky režíroval režisér Jiří Menzel, díky kterému se Vachek dostal do filmového světa. Stal se nehercem (i Iserle, Šebánek, Vostrčil, Ježková, Kolb) 60. let.
