Biografia
Alexandr Jurijevič Domogarov, národní umělec Ruské federace (2007), kterého proslavily role historických osobností, chtěl být původně inženýrem. Mezi své předky řadí gruzínskou knížecí rodinu Sumbatašvili. V roce 1980 dokončil střední a současně Stasovovu hudební školu (hru na klavír) a začal studovat na Ščepkinově divadelní škole při Malém divadle u profesora V. I. Koršunova. Školu dokončil se stipendiem v roce 1984. Diplomové práce: Sam Weller v Dickensonově "Kronice Pickwickova klubu", Rodion Raskolnikov v Dostojevského "Zločině a trestu". V letech 1984-1985 působil v Malém divadle, od roku 1985 to bylo Divadlo Sovětské armády (Macduff v Shakespearově "Macbethovi", Duval v "Dámě s kaméliemi", role ředitele ve hře Alejandra Casony "Stromy umírají vstoje" aj.)
Od roku 1995 dosud (2011) člen Moskevského akademického divadla Mossovět: role Marata v Arbuzovově hře "Můj ubohý Marat" (1995), role Georgese Duroye v Maupassantově "Miláčkovi" (1997, oba v režii А.Žitikina). Za posledně jmenovaného cena "Racek" pro nejlepší mužskou roli v divadelní sezóně 1996-1997. V roce 1999 hostoval v Moskevském divadle na Malé Bronné v roli baletního mistra Václava Nižinského: "Nižinský, šílený Boží klaun" a za svůj výkon si vysloužil Stříbrnou cenu Fondu Ďagileva organizace UNESCO a cenu novin "MK" za nejlepší představení sezóny. Podle průzkumu časopisu Harper's Bazaar "nejstylovější herec roku 1999". Ve stejném roce zvládl polštinu v polské produkci "Macbetha". V roce 2005 v Mossovětu zazářil v muzikálové adaptaci "Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda".
Před kamery se Domogarov poprvé postavil v roce 1984. ("...každý film, ve kterém jsem díky přízni osudu mohl hrát, je mi drahý...je to můj život. Jsou to moje role, moje filmy"). V roce 1988 na sebe přitáhl pozornost jako car Alexandr I ve dramatu ASSA. V roce 1998 se předvedl v televizním seriálu "Hraběnka z Monsoreau" coby hrabě de Bussy, který ho také přivedl k roli kozáka Bohuna v polském historickém spektáklu OHNĚM A MEČEM (1999) a k následnému ocenění "Legionář" za účast v zahraničním projektu. S Izabellou Scorupco se podruhé sešel při natáčení severského thrilleru POTÁPĚČ (2000). Za zmínku stojí slovensko-polská LEGENDA O LÉTAJÍCÍM CYPRIÁNOVI (2010) z pieninského Červeného kláštora a z televizní tvorby krimisérie "Pochod Tureckého" nebo "Gangsterský Petrohrad". Uváděl ruskou verzi známé televizní reality-show "Survivor" (Trosečník) i talk-show "Pouze pro muže".
Stošestaosmdesát centimetrů vysoký Alexandr Domogarov byl několikrát ženatý a opakovaně plní stránky magazínů svými milostnými avantýrami i údajným partnerským násilím. Natálii Sagojanovou poznal ještě jako mladík na chatě, které měli vedle sebe. Opustil jí, když byl jejich synovi rok. Se synem Dmitrijem (1985-2008) se nestýkal a nezúčastnil se ani na jeho pohřbu, když tragicky zahynul pod koly automobilu. Od Natálie odešel za novou láskou, kostymérkou Divadla Sovětské armády Irinou Guněnkovou. Vzali se v roce 1986 a v roce 1989 se jim narodil syn Alexandr. Manželství bylo vcelku klidné až do roku 1998, kdy začala jeho kariéra stoupat a kdy se v Mossovětu seznámil s herečkou Natálií Gromuškinovou. Jezdil s ní do Varšavy na natáčení (1999) a páru si všiml polský tisk, od kterého informace převzaly ruské noviny. Irina se snažila rodinu udržet dokonce tehdy, když se spolu začali objevovat na veřejnosti. Nevěřila v delší životnost románku. Rozvod v roce 2001 nesla matka i syn těžce. Syn s otcem nicméně nadále udržoval dobré vztahy a jeho novou ženu respektoval.
Alexandr je prý velmi žárlivý a kvůli tomu se také s Natálií často hádali. Po rozchodu (2005) si podřezal žíly a začal se mstít: žádal její uvolnění z divadla. K tomu došlo až poté, co vzájemnou výměnou názorů přímo za kulisami zrušili jedno představení. V roce 2005 si vzal o dvacet let mladší herečkou Marinu Alexandrovou, kterou poznal při natáčení seriálu "Hvězda epochy". Přes vzájemné sváry a zálety na obou stranách je k sobě cosi opakovaně přitahovalo. Alexandr ji prý bil, ale také si ji usmiřoval dárky. Nakonec od něj Marina odešla k mladšímu a poté, co zjistil, že je znovu vdaná (2007), propadl ještě více alkoholu. Divadlo mu proto dokonce přidělilo jednu svoji zaměstnankyni jako dozor. Přesto ho před jedním představením neuhlídala. Našli ho prakticky bezvládného a honem se ho snažili přivést k sobě. Na scéně pak předvedl výkon hodný geniálního herce. Nejdelší vztah, jak se zatím zdá, má Alexandr Domogarov k divadlu.
Má rád lyžování a psy. Pije vodku. Kávu prý miluje, ale pít ji nemůže. Někdy si dá ovocný čaj, ale hodně slazený a s citrónem. Má rád hranolky, satsivi (kuře s omáčkou z vlašských ořechů). Preferuje ruskou a ukrajinskou kuchyni, nemá rád orientální jídla a dary moře. Smysl života vidí v práci. Oblíbené filmy: BÍLÉ SLUNCE POUŠTĚ (1970), POKROVSKÁ BRÁNA (1982), OHNĚM A MEČEM (1999) a TENKRÁT V AMERICE (1984). Z filmových rolí, které viděl, by si prý chtěl zahrát Zorra. Z divadelních je to zase Hamlet. Oblíbení herci: Oleg Borisov, Al Pacino, herečky: Marina Nějolová, Deanna Durbin. Oblíbená hudba: "Jesus Christ Superstar", "Notre-Dame de Paris", oblíbená skupina: "Ljube". Oblíbený spisovatel: M. Bulgakov, oblíbená kniha: "Mistr a Markétka" (Pozn. Domogarov se objevil v televizní adaptaci). Oblíbený balet: "Louskáček".
